V nejbližších měsících a letech se od cloudových technologií očekává několik zajímavých změn, trendů a inovací vzniknuvších díky přirozenému vývoji. Některé z nich jsou relativně zřetelné, nicméně jiných by si jeden často ani nevšiml. Pojďme se na ně společně podívat.
Ohebnost a agilita
1. Ohebnost a agilita bude cennější jak počet funkcí – trh a cloudové technologie naučily firmy, že ani ten největší světový podnik nepotřebuje vždy a za všech situací ke své cloudové práci komplexní, složité a náročné IT produkty. Heslem cloudu je zkrátka „jen tolik, kolik je potřeba“, čemuž konečně začínají rozumět i ti nejkonzervativnější softwaroví manažeři. Touha moderní doby po stále větší rychlosti (nikoliv nutně ve smyslu samotného času při zpracování) se nám zkrátka odráží i v cloudu a zřejmě její význam i nadále poroste. Logicky to znamená i to, že se u poskytovatele cloudových služeb bude cenit spíše jeho agilita a přizpůsobivost,
nežli co nejdelší výčet funkcí u produktu.
Chybí jasná metrika
2. Pokusy o vytvoření jednotného benchmarku cloudových služeb zřejmě selžou – u běžné počítačové sestavy je podobný test relativně snadná věc, ovšem jak testovat něco, co je ze své podstaty pokaždé trochu jiné a závisí na mnoha vnějších faktorech? Suchá metrika se sice občas u cloudových služeb objeví, nicméně jde vždy o testy vnitřní a blíže neupřesněné. Pokud by se ovšem na trhu objevilo (za účelem poměřování cloudových služeb) nějaké konkrétní sdružení či konsorcium, dokážeme si existenci podobné věci (tj. všemi uznávaného souboru testů) představit. „Měřit a vážit“ cloud je vůbec ošemetná věc: jednoduchý výkonový benchmark může dát firmě náhled jen na jednu stránku věci u konkrétního poskytovatele, ovšem mnohem důležitější je celkový dojem – tj. kromě výkonu také co bezpečnost, stabilita, provázanost na jiné produkty, cena, zálohy, garance, další specifické potřeby určitého
podniku atd.
Protiproud
3. Anti-cloudoví evangelisté zřejmě též neuspějí – ať si lidé na svých open-source blozích tvrdí, co chtějí, rozhodující není to, co si myslí pár jednotlivců, ale jak jednají velké platící firmy. Proti cloudu zřejmě budou brojit i některá tradiční IT zaměstnání, které má cloud potenciál ohrozit (moudrý zaměstnanec ve svém přerodu uvidí příležitost k růstu). Uznáváme však na druhou stranu, že nutnost přemýšlet o nových pozicích typu Chief Sourcing Officer, Cloud Service Architect nebo Cloud Orchestrator je pro firmu nepříjemná starost
navíc. Zcela ignorovat cloud si však firma taktéž dovolit nemůže, jelikož by se tím zbytečně připravila o konkurenční výhodu nad dalšími podniky, které jej již aktivně používají (přenecháním cloudu pouze jiným, by si podnik mohl zbytečně uškodit).
Virtualizace, nebo cloud?
4. Během nejbližší doby by se údajně měl také konečně jasně vyprofilovat vztah mezi virtualizací a cloudem. Jak známo, virtualizace samotná se nutně nerovná cloud. V letošním roce by se však tento vztah prý měl mnohem lépe projevit a zviditelnit, což by také mělo přispět k jeho snadnějšímu poznání a „uchopení“ i uživatelsky méně zběhlými osobami.
Cloud a politika
5. Řada vlád zřejmě zcela zakáže užití cloudových technologií ve státní službě – jak jsme si nedávno zmínili, jestli něco dělá vládám u cloudových technologií vrásky, pak jde o jejich často negarantovanou bezpečnost. Ačkoliv se prozatím žádná větší kauza týkající se úniku státních informací skrze cloud neobjevila, je takřka jisté, že si na ni již nyní brousí zuby nejeden státní úředník a netrpělivě pročítá titulky v novinách, aby cloud ve státních službách mohl zakázat. Bude tu ovšem i jiný typ úředníka, kterému bude jasné, že cloud je příliš velký a důležitý na to, než aby se mohl prostě ignorovat a zakázat, takže jej využije jen tam, kde to bude vhodné a účelné.
