Po revoluci se u nás uskutečnilo několik typických flashmobů. Většinu z nich měli na starosti studenti a jeden z nich dokonce skončil ostudou pro obchodní centrum Nový Smíchov. Místní ochranka totiž neměla pro účastníky fotografického flashmobu příliš pochopení.
Flash moby zasáhly i střed Evropy, jak může potvrdit Adam Javůrek, redaktor časopisu Respekt, který se nějaký čas tomuto tématu věnoval. „Flash moby byly krátkodobou módou roku 2003 a od té doby je o nich slyšet jen minimálně, byť se občas razantně ozvou,“ tvrdí Javůrek a upozorňuje, že minulý rok byl v Paddingtonu flashmob s rekordní účastí. Ústup ze slávy byl cítit již na podzim 2003, kdy s flashmoby skončil jejich „vynálezce“. Koneckonců, již v září 2003 Javůrek o flashmobech napsal: „Mají budoucnost, pouze pokud se stanou více aktivistickými (politickými) nebo uměleckými. Jako nezávazná zábava už se ovšem vyčerpaly.“ Pokud se ohlédneme do historie českého „flash mobingu“, nezbývá, než dát jeho slovům za pravdu.
Úder v obchodním centru Nový Smíchov
První „flash mobem“ u nás by dle všeho měl být ten, jenž se konal 10. října 2002 od 18 hodin v Praze a Brně u konkrétních poboček sítě restaurací McDonald´s. Tam měl u výloh postávat 15 minut dav lidí, dívat se dovnitř a poté prostě odejít. Jejich cílem nebylo blokovat vchod do restaurace a nehodlali nikoho omezovat. Jen se dívali…
Asi nejslavnějším flash mobem v České republice se stala akce s názvem FLASH MOB CarreFour, který pořádal publicista Daniel Dočekal v rámci svého webu Pooh.cz. Akce proběhla začátkem září 2003, ale přesto zůstala nepřekonána, a to i přes to, že nedopadla vůbec tak, jak se od ní asi očekávalo. Důvodem pořádání akce bylo údajně nevhodné chování ochranky na Smíchově v Praze, která plnila příkazy majitele objektu a bránila lidem ve fotografování uvnitř objektu.
Ve smluvenou hodinu se uvnitř nákupního centra měl sejít dav s fotoaparáty a kamerami a fotit či natáčet. Cílem nebylo získat nějaký kompromitující materiál, ale upozornit na nevhodné chování ochranky a vůbec na problém omezování svobody. Na samotnou akci ovšem dorazili pouze tři lidé a redaktor Lidových novin. Dva z nich pak byli napadeni ochrankou, jeden prý za pouhou otázku: „Mohu si udělat foto recepce?“. Výsledkem celé akce tedy byla medializace problému, stovky komentářů a zviditelnění problému chování ochranek obchodních center jako takových.
Jde o dobrou ukázku akce, která i přes údajný recesistický podtext měla hlubší význam. Přestože „bleskový dav“ tvořilo jen pár jedinců, akce přitáhla média k problému, který byl do té doby celkem často přehlížen. V médiích se posléze objevovaly tematické články o překračování pravomocí ochranných služeb. Pro weblog Pooh.cz to znamenalo i výrazné zvýšení návštěvnosti. Oslovili jsme také autora celého nápadu, ale ten se odmítl vyjádřit s ohledem na to, že akce je pro něj již minulostí.
Ve stejném roce uspořádali organizátoři „McDonaldovské akce“ další „reality hack“, což je také narušení běžné reality, ale bez nutné podmínky přítomnosti dalších lidí. Může se tedy jednat o čin jednotlivce. V jeden den po dobu dvou hodin se v několika městech republiky rozdávaly kolemjdoucím peníze. Každému, kdo prošel kolem účastníků, byla nabídnuta jedna koruna. Pro její převzetí stačilo podepsat převzetí. Organizátoři tak chtěli upozornit, že žijeme v době, kdy každý něco chce, ale rozhodně není obvyklé, aby někdo jen tak něco nabízel.
Zábava při srocování
Skupinou, která systematicky narušuje šedou realitu, je Děsír (www.desir-cz.org). Jejich akce mají formu neobvyklých her. Je libo schovávaná v pražském metru nebo hra na mafiány? Od malých akcí po velké, tihle lidé přicházejí se stále novými nápady. Za všechny ještě jmenujme hraní populární dětské hry Rybičky, rybičky, rybáři jedou, ovšem v centru Prahy v období před Vánoci, kdy je město plné lidí. Máte-li zájem se zúčastnit, mrkněte na web této skupiny, kde naleznete také řadu návodů na městské hry, které v každém případě běžnou realitu narušují.
Pěknou ukázkou „flash mobu“ z recese (až filozofické hloubky) je práce divadelní skupiny Jednotka (www.jednotka.cz). Kromě divadelních představení se její členové věnují originálním uměleckým performancím, mezi kterými byl i „flash mob“ na Právnické fakultě v Praze v roce 1994, který nesl název „Písmo“. Akce vypadala následovně: „74 mužů v oblecích vešlo v poledne poslední den velikonoc do Právnické fakulty. Bible rozdělená na 74 částí. Každý umístěn ve svém výklenku auly čte svoji část. Bible za 15 minut… Akce nebyla předem ohlášena.“
Takováhle akce má svou hloubku a nápad. Navíc jde o akci, která proběhla 9 let před tím, než byl v Americe zorganizován první „flash mob“. Od té doby ovšem i tato zábava prošla svým přirozeným vývojem, jak popisuje Adam Javůrek: „Flash moby se vyprofilovaly do tří směrů: politické, zábavné a umělecké. Politické mají svou komunitu například v Bělorusku. Při jednom flashmobu například dorazilo zničehonic na jedno náměstí množství lidí a začali si číst necenzurované noviny. Zábavné jsou dadaističtější a motivované chutí udělat prostě něco ujetého a nečekaného. Osobně si myslím, že tyto flashmoby se opravdu trochu vyčerpaly a jakoby čekaly, až se zase vrátí do módy.“
Narušení české reality teď a zítra
Zdá se, že síla „flash mobů“ je do určité míry opravdu vyčerpána. Jejich umělecká varianta má ale jistě budoucnost. „V Česku mají tradici spíše happeningy (ne přímo flashmoby) umělečtější, které jsou plánované a dopředu anoncované. Jako například nedávná událost, kdy mladá umělkyně připravila na náměstí Svobody v Brně šedesát lehátek pro kolemjdoucí,“ uvádí Adam Javůrek.
Stejně tak politická odnož nebo medializace veřejného problému nebude v budoucnosti výjimkou. Problémů bude stále dost, a tak se s davy se zalepenými ústy (na protest proti omezování svobody projevu) či s ekologicky motivovanými davovými akcemi budeme setkávat i nadále. Ale „flash mob“ pro zábavu? Na ten si málokdo najde čas, a pak je tu klasický problém s tím, že co přijde legrační jednomu, může pohoršovat druhého. Dost možná, že se hlavní dění přesune do virtuální roviny.
„Těžko říct, jakou mají flashmoby v Česku budoucnost. Asi dost závisí na tom, jestli se jich někdo systematicky ujme. Pravděpodobně zůstanou občasným zpestřením a sympatickým vykolejením z obyčejného života, možná se někdy zase intenzivně vrátí do módy, ale pravděpodobně se jako masová zábava vyčerpaly a pokud nedostanou nějaký nový impuls, spíše budou nástrojem uměleckých skupin,“ uzavírá naše téma Javůrek.
