Tak na mě vyskočil na Facebooku sponzorovaný příspěvek (jak pěkné označení pro inzerci) Intelu, kde se tento moloch chlubí – pod fotografií pracujících Afroameričanů (pro dříve narozené černochů) že: „Zlato, tantal, cín i wolfram v našich procesorech nyní mají status „bezkonfliktních“ minerálů. Na jejich těžbě neprofitují žádní vojenští diktátoři ani ozbrojené skupiny.“ Problém jaksi je v oné poznámce bezkonfliktní pro DRK.
To odkazuje na tzv. pravidla DRC conflict free podle americké Komise pro cenné papíry. Jde v podstatě o implementaci zákona US Conflict Minerals Law do obchodní praxe. Nicméně omezení, plynoucí z této legislativy, se týkají pouze Konga a okolních zemí. Společnostem z USA a některým zahraničním firmám nařizuje hlásit a zveřejnit používání tzv. „konfliktních minerálů“ z Demokratické republiky Kongo nebo sousedních zemích, v jejich produktech.
Takže kdyby Intel nakupovat přímo od Al-Kaidy v Afgánistánu, stále by mohl tvrdit, že jde o bezkonfliktní suroviny, na kterých neprofitují diktátoři a ozbrojené skupiny, protože v definici jde o teritoriálně omezenou oblast, ze které minerály pocházejí. Stačí se podívat na významné zdroje tantalu, mezi nimiž je například Egypt, a o podmínkách v brazilských dolech byly různými humanitárními organizacemi popsány tuny papíru.
Ve své podstatě tak jde o laciný a ubohý trik, jak ukázat Intel jako správňáckou firmu. Navíc sdělení má i jinou rovinu. Intel v podstatě přiznává, že o špíně spojenou s nákupem těchto surovin věděl, ale lepší zdroj nebyl. Neslyšeli jste už někdy od někoho podobnou rétoriku? A to, že nyní tedy už konečně nenakupují konfliktní suroviny, je jako když by Německo po válce prohlásilo, že teď už tedy ty plynové komory přestane užívat. Nikde od Intelu nezazní ani slovo omluvy za dřívější cizopasení na otrocké práci a strkání hlavy do písku. A to asi proto, aby Intel náhodou někdo nezažaloval. Svou vinu na tom máme samozřejmě i my – přiznejme si, kolika z nás je jedno, kde se ty krásné procesory vzaly. A už vůbec nehodláme pátrat po zdroji surovin. Přiznávám, že i kdyby Intel používal konfliktní suroviny, tak nevyrazím s transparentem a nebudu požadovat ukončení výroby nebo přestanu kupovat Intel Inside.
Na druhé straně je hodně drzé vydávat stav, který měl být již dávno, za zářný úspěch interní politiky Intelu. Realita je taková, že v klipu mělo stát: „Do háje, aktivisté dotlačili ty sraby v Kongresu, do kterých lijeme přes lobbystické firmy miliony dolarů k přijetí pokryteckého zákona, který musíme splnit. Trošku nás to nakrklo, ale co můžeme dělat. Tak jsme prošli seznam našich dodavatelů a nejkřiklavější příklady jsme odstranili. Teď ještě udělat klip, jak jsme to těm padouchům nandali. Ale hlavně rychle, než si někdo uvědomí, že jsme o tom přes 15 let věděli, ale kašlali jsme na to.“
Vůbec hra Intelu na to, jaká je to sluníčková korporace, je v podstatě směšný. Zkuste se například lidí z Intelu zeptat, jaký objem tvoří dodávky pro ozbrojené složky nebo jaký podíl elektroniky Intelu je ve zbraňových systémech. To najednou modrým ptákům není do řeči. A už vůbec nenaznačujte, že vývojová fabrika v Izraeli jede i v něčem jiném než zvyšování tranzistorů na mm2. O tom jak Intel tlačí na technologie pro obrazovou analýzu a biometriku ani nemluvě – a rozhodně to není jenom pro to, aby počítač jednoduše poznal majitele notebooku.
Drzost vládne světu, ale vydávat propagační klip pro akciové trhy, který je má uklidnit sdělením, že SEC po Intelu kvůli surovinám nepůjde, minimálně za projekt společenské odpovědnosti, to chce od člověka z marketingu mít velký koule a kachní žaludek. Podle kanálů na YouTube to vypadá, že v Intelu jsou takoví borci dva – ten korporátní a český. Ostatní země příspěvek Look Inside.™: Carolyn Duran na svém kanálu raději neumístily.
