Po období stagnace a hledání cest ze slepých uliček se nad českým mobilním internetem opět začíná blýskat na lepší časy. Investice do nových technologií střídají zprávy o vypisovaných tendrech na dosud neobsazená frekvenční pásma. Co všechno chystá budoucnost?
V průběhu devadesátých let platili čeští mobilní operátoři za leadery v oblasti nasazovaní nových technologií, anebo v této oblasti alespoň drželi krok se svými zahraničními kolegy. Záhy po konci dekády, jak postupovalo pohlcování českých poskytovatelů nadnárodními koncerny, jsme mohli pozorovat postupný útlum investic do rozvoje. Výsledkem bylo, že Česká republika začala zaostávat nejenom za Západní Evropou, ale například také za Slovenskem.
Slepá ulička jménem CDMA a 4G
V době, kdy byla v zahraničí už v plném proudu výstavba sítí třetí generace nejrozšířenějšího formátu UMTS-FDD, se čeští operátoři z nepochopitelných důvodů vydali poněkud odlišným směrem. O2 spustil v srpnu 2004 své CDMA na frekvenci 450 MHz, kterou dříve využívaly analogové mobilní telefony sítě NMT. Pro jeho používání je nutný speciální modem a pomalu rozrůstající se síť žádný komfort mobility nenabízela a snažila se spíše suplovat pevné připojení.
Podobný přístup se stejnými neduhy znamenalo i nasazení UMTS-TDD T-Mobilem pod zavádějícím názvem Internet 4G. Pro využívání připojení na frekvencích 1 900 a 872 MHz je potřeba rovněž speciální modem. I když se nabídka snažila původně prezentovat jako bezdrátové ADSL, její parametry tomu rozhodně neodpovídají.
Přesto však se operátoři dlouhou dobu snažili tvářit, že toto je ten opravdový mobilní internet. Až čas je mohl vyléčit z omylu. Nelze si nevšimnout, že v současnosti už žádný z nich tento způsob připojení příliš nepropaguje, protože sítě jsou jednoduše dostatečně naplněny a stávající technologie už další rozvoj neumožňují.
Není tak jiného východiska, než přijmout na milost dříve přehlížené UMTS-FDD a pomalu začít s jeho výstavbou. Stránky webů zabývající se mobilními telekomunikacemi vedle sebe nabízejí zajímavý kontrast: zprávy o spuštění několika vysílačů UMTS-FDD v testovacím režimu (český T-Mobile) a komerčního nasazení LTE (TeliaSonera ve Skandinávii).
Nesplněné mimozemské naděje
V této neutěšené situaci se velké naděje vkládaly do vstupu čtvrtého mobilního operátora. U:fon spustil v roce 2007 svoji síť založenou na CDMA na frekvencích 410 až 430 MHz. I přestože byl a je cenově velmi konkurenční, žádné velké zemětřesení se nekonalo. Nejenom kvůli nedostatečnému pokrytí, ale také kvůli použité technologii, která už má svá nejlepší léta za sebou.
Pohled na nabídku mobilního internetu je tak v českých luzích poměrně tristní. O2 s 3G pomalu pokrývá krajská města, zato vytrvale ignoruje EDGE. Tuto technologii má T-Mobile velice dobře zvládnutou, na druhou stranu považuje za úspěch komerční spuštění 3G v roce 2010. Vodafone pro jistotu hraje mrtvého brouka a naplnil podmínky udělené licence jen formálně.
Před další křižovatkou
V dobách prodeje na licence pro 3G neváhali operátoři platit miliardy, protože mobilní internet připomínal nafouknutou bublinu. Ta sice splaskla, ale příchod nové generace smartphonů jako iPhone, které pro svůj provoz internet téměř nezbytně vyžadují, ji opět začíná přifukovat. Analýza firmy Cisto říká, že mobilní internet narostl v uplynulém roce o 160 % a nárůsty okolo sta procent se čekají v následujících letech.
Rok 2010 bude v tomto ohledu přelomový hned ze dvou důvodů. Za prvním stojí překvapivé rozhodnutí ČTÚ zabývat se myšlenkou dalšího mobilního operátora v ČR. Podle jeho dřívějších výroků by v situaci, kdy na 100 obyvatel připadá 140 aktivních SIM karet, bylo něco takového zcela kontraproduktivní. Část frekvencí, které by nováček mohl využít, tak byla rozdělena stávajícím operátorům.
Situace se však změnila. „Já bych jako jeden z těch problémů viděl podmínky toho výběrového řízení,“ prohlásil před několika dny v diskusním pořadu České televize Pavel Dvořák, předseda rady ČTÚ. Podle něj je další rozhodující otázkou, jestli do výběrového řízení pustit i stávající operátory.
Z různých stran totiž čím dál tím častěji zní stížnosti na nepřiměřeně vysoké ceny za služby, zejména v porovnání se zahraničím. Nový operátor by tak mohl být kýženou štikou v rybníce, která by celý trh opět rozhýbala. Nejčastěji se v této souvislosti spekuluje o čínských operátorech, kteří mají zájem proniknout na lukrativní evropské trhy coby nízkonákladoví/virtuální operátoři.
Další podstatnou změnou a překvapivou novinkou je záměr vypsat tendr na dosud zcela volné frekvence 2,6 GHz pro přenos dat. Zde spočívá hlavní otázka ve výběru vhodné technologie – jak ukazuje historie, špatná volba může vývoj opět nasměrovat do další slepé uličky. Pojďme si tedy ve stručnosti představit dva hlavní kandidáty.
LTE nebo WiMax?
LTE se obecně považuje nástupce současných standardů jako je HSDPA nebo HSUPA. Z toho důvodu byla hlavním tématem letoším barcelonském kongresu. Huawei zde předvedl stahování s rychlostí 600 Mbit/s, což je nový světový rekord. Ten však nejspíš nevydrží dlouho, protože Sony Ericsson ohlásil brzké pokoření gigabitové hranice.
Pro LTE mluví také jeho komerční nasazování v zahraničí. TeliaSonera nabízí tuto síť čtvrté generace v Oslu a Stockholmu. Za 50 Mb/s si v pilotním provozu účtuje 40 eurocentů…
WiMax se oproti tomu vyvinul z WiFi sítí. Jedná se otevřené řešení bezdrátového připojení v pásmu 2-11 GHz, kterou lze díky vyššímu vysílacímu výkonu použít teoreticky až na vzdálenost 50 km nebo několik kilometrů městské zástavby. Kapacita připojení činí až 75 Mb/s. U nás tuto technologii komerčně provozují České radiokomunikace.
Jak dál?
Už začátkem března chce ČTÚ předložit Strategii správy spektra k veřejné diskusi, aby získal co nejvíce podnětů k vyřešení nastolených otázek. Během dubna chce úřad stanovit pravidla pro obě výběrová řízení, a to včetně otázky, zda by měl formu aukce, či byl vypsán za pevně stanovenou cenu. Stejně tak je ještě potřeba dořešit otázku národního roamingu. Už nyní se však předpokládá, že nový operátor by mohl kombinovat sítě 2,6 GHz, zbývající volné frekvence v pásmu 1 800 Mhz a část pásma 800 MHz, které bude úřad nabízet po roce 2012 v rámci tzv. digitální dividendy. K samotnému vypsání výběrového řízení by pak mohlo dojít koncem roku.
Přečtěte si také:
ANALÝZA: Apple, Microsoft, Nokia i Google se chystají do bitvy o nejlepší mobilní platformu
ANALÝZA: způsobila Nokia zemětřesení v oblasti navigačních řešení?
Tomáš Mátl: na mobilním Internetu neexistuje bannerová slepota