Experiment kousek od našich hranic

Jak referovaly světové tiskové agentury i naše média, na konci roku 2017 vyhlásilo Bělorusko ambiciózní plány ohledně podpory digitální ekonomiky – rozsáhlé daňové úlevy i právní systém, který bude maximálně bezproblémově uznávat chytré kontrakty nebo podporovat těžbu kryptoměn a jejich úpis. Podobné koketování s kryptoměnami se stání podporou prezentovala i Venezuela, u Běloruska jde však o jiný případ; Venezuela s gigantickým státním dluhem a v ekonomickém bankrotu zkusila nabídnout kryptoměny jako způsob, jak přijít k penězům, které by zemi jinak asi nikdo nepůjčil. V Bělorusku jde spíše o obdobu třeba u nás dobře známých investičních pobídek, cílem je obecně přilákat firmy kolem ekosystému IT.

Byl správný čas?

Kryptoměny se přímo nabízejí jako způsob, jak optimalizovat (nebo by se ta optimalizace měla psát spíše v uvozovkách?) využívání elektrické energie, ať už jde o kolísavé obnovitelné zdroje nebo uhlí či řeky kdesi v pustině (uhlí v pouštích severní Číny, řeky na himalájských svazích Tibetu…). V případě Běloruska se těžařům nabízela i místní jaderná energetika. Související problematika je vůbec zajímavá: optimalizace využití energie se může týkat i delších měřítek. V dobách boomu běžně vznikají naddimenzované výrobní kapacity, v době recese/krize se vše zavírá. Těžba kryptoměn by mohla sloužit třeba jako stabilizační polštář pro přechodné období, aby se např. provoz elektrárny nějak zaplatil. Otázkou samozřejmě je, nakolik to tak může fungovat, kryptoměny aktuálně nejsou u investorů příliš v oblibě. Rovněž blockchain je zrovna považován za technologii spojenou s deziluzí.

Nicméně zpět k Bělorusku. Zajímavé je, že popis běloruského experimentu se právě teď objevil ve zpravodajství ZDNet v sekci věnované střední a východní Evropě; téma zpracovala Andrada Fiscutean specializující se jinak na Rumunsko. Citován je právník zaměřující se na technologie Denis Aleinikov, jeden z tvůrců související běloruské legislativy. Uvádí, že iniciátoři projektu zkusili i propagaci v zahraničí, prakticky bez rozpočtu, ale celkem s úspěchem. Do země začali rychle přicházet velcí hráči, od Uberu po General Electric; jak uvádí ZDNet, zdaleka totiž nešlo jen o kryptoměny, které byly z celého projektu jen mediálně nejvděčnější, alespoň v roce 2017. Pro moderní technologie byla ohlášena nulová DPH i nulová daň z příjmů právnických osob, totéž se pak týká cel. U těžby kryptoměn, obchodování s nimi nebo o primární úpis mincí (ICO) pak bylo vše osvobozeno od daní do roku 2023.

To vše probíhalo v situaci, kdy jinde regulace kryptoměn naopak sílila a ICO získalo nálepku aktivity víceméně podvodné (nikoliv bezdůvodně). Za pozornost v této souvislosti rozhodně stojí i změněná politika Číny (viz také: Čína chce zakázat těžbu bitcoinů a dalších kryptoměn). A i když boom kryptoměn ve světě odezněl, v zemi se něco nastartovat podařilo. Bělorusko konkuruje nejenom cenou práce, ale i technicky talentovanými lidmi (platí pro celou střední a východní Evropu). Jedním z cílů příslušných pobídek a vytvoření podnikatelského prostředí zřejmě bylo nejen přilákat zahraniční kapitál, ale i omezit odliv mozků. Andrada Fiscutean samozřejmě uvedla i problémy – politické prostředí (zítra může být vše jinak), míra korupce… Zahraniční investoři podle článku nicméně aktuálně projevují celkem ochotu své peníze riskovat a vkládat je do místních start-upů. Místní technologický sektor přitom až dosud spoléhal hlavně na outsourcing, zajišťování služeb pro firmy především z Ruska.

Co k tomu všemu dodat? Nakolik investiční pobídky mohou pomoci ekonomice, na tom shoda nebyla ani v ČR. Samozřejmě nevíme, nakolik (spíše pozitivní) popis na ZDNet odpovídá běloruské realitě a zda lidé z technologických parků v Minsku tak trochu neprezentují Potěmkinovu vesnici, což ale pořádně nevíme ani u všemožných start-upových projektů, „parků“, „akcelerátorů“, „inkubátorů“, „coworkingů“ a inovačních center zde v ČR.

Každopádně snad ale může být zajímavé zkusit sledovat, co se bude dít s technologickým sektorem v Bělorusku dál.