Co si o roce 2019 mysleli P. K. Dick, R. Scott a I. Asimov a nakolik jim jejich prognózy vyšly?
Thomas Claburn si na The Register povšiml následující zajímavosti. Když v roce 1982 Ridley Scott točil film Blade Runner, umístil děj této volné adaptace příběhu P. K. Dicka do roku 2019. Jednou z rekvizit prostředí Blade Runnera jsou všudypřítomná létající auta. Dick napsal literární předlohu v roce 1968, nebyl ovšem, co se týče příslušné vize, zdaleka první. Již ve 40. letech předpovídal příchod létajících aut Henry Ford. Přitom zde stále nejsou, až na opravdu nesmělé náznaky technologie.
Viz také: Budeme mít samořízená létající elektroauta?
Když se objevilo letecké taxi v Dubaji, je zajímavé, že větší zájem vzbudil projekt ne kvůli tomu, že „to létá“, ale protože jde o technologii s autonomním řízením.
Clabur si ovšem všímá, že v této oblasti se angažuje celá řada začínajících firem, Uber i letečtí giganti jako Airbus, ale své želízko v ohni zde má i Google (start up Kitty Hawk). Úplně není jasné, jak budeme létajícím automobilům říkat (auto? letadlo? helikoptéra? dron? obecně se za létající auto považuje zařízení schopné vzlétat a přistávat svisle spíše než malé letadlo se zatahovacími křídly) ani do jakého sektoru technologií je vlastně zařadíme.
V loňském roce se o mapování tohoto oboru pustila už i společnosti Deloitte a ve své analýze víceméně dospěla k závěru, že hlavní překážky již nejsou technologické (omezená výdrže baterie apod.), ale regulační. Příslušné státní agentury nejsou připraveny řešit otázky, jako je certifikace konkrétních modelů, oprávnění k použití („pilotní průkazy“ tam, kde půjde o nějaký typ autonomního, ale nikoliv plně autonomního řízení), eventuální vyhrazené pásmo pro stroje. I po vyřešení tohoto problému bude ale rychlejšímu nástupu technologie bránit integrace do infrastruktury (např. přistávají místa, nabíjecí stanice…). Už v případě autonomních aut vidíme, jak je jejich sebemenší nehoda mediálně propírána a nástup technologie tím zpomalován.
Možná nejprve kolem sebe budeme muset na každém kroku potkávat drony doporučující zboží a provádějící monitoring, až pak si na samořízená letadla lidé zvyknou a budou ochotni v nich cestovat i sami… Do té doby je asi i předčasné sázet na to, jaké konkrétní obchodní modely v této oblasti převládnou, zda budeme létající auta vlastnit nebo si pronajímat/sdílet.
Mimochodem ve filmu Blade Runner najdeme samozřejmě řadu dalších tehdy neexistujících technologií (Claburn podává jejich stručný výčet), může být zábavné si blíže všimnout, jaké z vizí se (ne)splnily. Netřeba ale kvůli tomu propadat skepsi – kromě nerealizovaných technologických zázraků máme zase všude kolem nás technologie, jejichž vznik nikdo nepředvídal.
Jsou pouze tak běžné, že je už skoro nevnímáme, nepodivujeme se a nejásáme. (Clabum v této souvislosti cituje i kyberpunkového autora Williama Gibsona: Budoucnost už je tady, jenom není rovnoměrně distribuovaná. Tento výrok se cituje často, ale samozřejmě se dá chápat hodně libovolně. A mimochodem pochází už z roku 1993, takže patří do historie málem stejně jako Blade Runner a Gibsonovi, jednomu z průkopníků kyberpunku, již táhne na 71 let.)
Na CNETu si Eric Marc všímá jiné předpovědi. Jak si rok 2019 představoval spisovatel sci-fi Isaac Asimov před 35 lety, v roce 1984 (datum prognózy souviselo s orwellovským rokem, Asimov zemřel 1992)? Mnoho věcí odhadl správně, všudypřítomné počítače – jenže v roce 1984 mělo počítač v USA už asi 8 % domácností, takže zrovna tohle se dalo předpovědět celkem snadno. Taktéž tvrdil, že svět do značné míry poběží sám a na naše přání a ani zde se nemýlil (ve smyslu: jak snadné je dostat se k textu, sledovat film nebo zadat bankovní příkaz – věci se pohybují směrem k nám, nemusíme my k nim).
Asimov si ovšem představoval, že v důsledku toho budeme mít mnohem více volného času, což už není tak jisté. Nepředvídal mobilní telefony a trochu nadcenil roboty – ty zatím všude kolem sebe nepotkáváme, i když se to možná chystá jen o trochu později. Především se pak ale cesta neubírala k androidům z Asimovových knih, umělá inteligence nás obklopuje spíše v podobě čistě softwarových digitálních asistentů.
A nakonec – Asimov udělal svou předpověď už dávno po zastavení projektu Apollo, nečekal tedy, že roce 2019 lidstvo osídlí sluneční soustavu. I tak ale předpokládal, že do kosmu nám to půjde trochu rychleji, optimisticky počítal s koloniemi na Měsíci a hromadou továren i solárních elektráren na oběžné dráze. V tomto ohledu by ale byl ze současného stavu zklamán kdekdo.