Jaké požadavky staví současné burzovní obchodování na přenosové
protokoly, optické kabely a další technologie IT? Výsledky jsou dost překvapivé.
I dnes se na finančních trzích stále obchoduje konzervativním způsobem, na základě fundamentální analýzy, která se snaží odhadnout „objektivní“ cenu akcie či jiného finančního instrumentu na základě ekonomických výsledků firmy, vyplácených dividend apod. Stále větší podíl má ale obchodování založené na základě technické analýzy.
Při té se může vycházet třeba z dat o dosavadním chování trhů (typu „na konci dne ceny poklesnou“) nebo pracovat s nějakou teorií o fungování psychologie (protože konec konců neobchodujeme proti něčemu
objektivnímu, ale proti názoru jiného člověka nebo algoritmu) – typu,
že pokud cena zlata překoná 2 000 dolarů, padne psychologická hranice
a cena poroste dále.
Samozřejmě, že příslušné dnes používané algoritmy
určující, kdy prodávat a kdy nakupovat, jsou neskonale složitější,
však se podobné modely propracovávají už velmi dlouho a zabývá se jimi
spousta velmi inteligentních lidí.
Každopádně transakce na základě jednou nasazeného modelu lze provádět
už zcela automaticky. Aby to mělo cenu (jsou zde transakční poplatky,
náklady na celý systém apod.), obchoduje se obvykle ve velkých
objemech. Největší podíl obchodů realizují dnes zřejmě algoritmy
hrající proti jiným algoritmům.
Extrémní verzí tohoto tzv. kvantitativního obchodování je obchodování
arbitrážní. Arbitráž zde nemá nic společného s žalobami na stát, s
nimiž zde máme rozsáhlé zkušenosti; znamená prostě obchodování mezi
jednotlivými trhy (burzami apod.), jakmile se na nich objeví rozdílné
ceny. K čemuž dochází s tím, jak se nabídka a poptávka neustále
potkávají a „odrážejí“ od sebe. Samozřejmě, že rozdílné ceny mezi
jednotlivými trhy trvají jen velmi krátce, pak se srovnají.
Vydělá na tom ten, kdo ve zlomku okamžiku dokáže na jednom trhu velký
objem prodat a na jiném současně velký objem koupit. Ten, kdo dokáže
transakci zadat nejrychleji.
Pořadí zpracování požadavků jako klíč
New York Stock Exchange (NYSE) i další burzy pochopitelně zpracovávají
požadavky v pořadí, v jakém do systému dorazí. Pokyny ze systémů
obchodníků se mohou šířit maximálně rychlostí světla, takže velkou
výhodu mají ti, kdo dokáží své počítače umístit co nejblíže systému
burzy. Přenos je samozřejmě ale ovlivňován řadou dalších faktorů. A
nakonec, pokud někdo obchoduje na rozdíl mezi dvěma burzami, kde má
pak vlastně systém optimálně mít?
Důraz na co největší rychlost vede dokonce k požadavku na nové kabely;
poněkud paradoxně, protože co se samotné přenosové kapacity týče, je
dnes spíše předimenzovaná. Společnost Hibernia Atlantic ale hodlá
třeba položit transatlantický kabel, který přenos dat mezi Londýnem a
New Yorkem zkrátí ze současným 65 milisekund na 6 ms. Zákazníci si za
takovou službu podle všeho budou ochotni připlatit.
Kde leží úzké hrdlo burzovního obchodování
„Úzké hrdlo“ dnes pro úspěch v tomto typu obchodování zřejmě opravdu
představuje rychlost přenosu. Samotná výpočetní kapacita počítačů, na
nichž běží příslušný model, je druhořadá, respektive dostačuje. Z toho
pak vyplývá několik návrhů, z hlediska dosavadním přístupů k síťovým
technologiím téměř absurdním:
– konec komprese. I když komprese/dekomprese dat zpozdí proces třeba o
2-3 ms, je to problém. Mnohem výhodnější je dokázat zaslat přenosovým
kanálem méně informací, ale rychleji.
– i přes riziko přestat používat opravné kódy, které přenos opět
zpomalují. Nějak se obejít bez nutnosti znovu zasílat ztracené pakety.
Udělat vše proto, aby se změnilo pořadí, v němž obchodní systém bude
jednotlivé požadavky zpracovávat. Nakonec, když se požadavek nepodaří
doručit včas, nemá už nejspíš smysl a ať se zahodí jako nesmyslný.
– a nakonec, rychlost světla v optickém vláknu je menší než 300 000
kms/s. Nemohlo by tedy světlo namísto toho procházet dutým vnitřkem
vlákna, vakuem?
Skeptici
Kritici tvrdí, že za těchto okolností budou systémy náchylnější k chybám, podobně jako pravděpodobnost nehody souvisí s rychlostí
automobilu. Při současném stupni propojení trhů se navíc jakákoliv chyba může kaskádovitě rozšířit s těžko předvídatelnými důsledky; nakonec poprvé se podobné efekty projevily už v 80. letech, když hromadné výprodeje byly výsledkem kladné zpětné vazby (programy pro správu portfolia prodávaly, když jiné programy prodávaly – ne že by se lidé chovali nutně odlišně).
Poznámka: Jak vidno, pokud by se potvrdila existence neutrin
rychlejších než světlo, mělo by to ihned potenciálně velmi praktické využití (míněno přirozeně jako vtip).
