Proč je většina softwaru uzavřená? Otevírání kódu je náročné
Pavel Houser
Nejde o neochotu, soudí Asay. Ve skutečnosti je uvolnění kódu podle něj v rozporu s intuitivním očekáváním docela těžké, tedy tak, aby to mělo smysl. Úspěšný otevřený projekt musí mít modulární kód, kvalitní dokumentaci i tolerantní licence. K tomu navíc dobré projektové řízení a nějakou osobu v jeho čele. Je třeba také ujistit se, aby uvolnění kódu firmě nezpůsobilo bezpečnostní rizika.
Do věci se obvykle navíc zapojí právní oddělení, které má obavy, aby uvolnění kódu nemohlo vyústit v nějaké žaloby, třeba u uživatelů kódu za způsobené škody. Tehdy to lidem, kteří původně o uvolnění kódu usilovali, prostě přestává stát za to. Tak, alespoň dle Asaye, to nakonec dopadlo v jedné firmě z žebříčku Fortune 500; příběh jeho přítele, který se zde o uvolnění kódu snažil, byl původní inspirací pro napsání glosy.
Asay je proto skeptický a soudí, že drtivá většina dnes uzavřeného kódu nebude uvolněna nikdy. Nicméně firmy by podle něj přece jen mohly více využívat alespoň některé výhody open source modelu, např. kód uvolnit "za firewallem", tedy alespoň k volnému znovupoužití v rámci celého podniku.
Také mohou přispívat do již existujících open source projektů, čímž odpadnou náklady na řízení či hledání nového právního statutu. Samozřejmě, že takové scénáře nemusí uspokojovat "fundamentalisty", kteří si představují, že veškerý software by měl být open source. K tomu ovšem tak jako tak nedojde, právě proto, že ve většině případů je uvolnění kódu poměrně náročné a potřebné investice lidského úsilí neefektivní.
Komentáře
#1
A jak je vůbec definovaná ta „většina“? Ne, ne myslím to vážně. Protože např. většina softwaru (asi až na BIOS) v mém počítači je otevřený, svobodný software. Na serveru totéž, v mobilu nebo WiFi routeru taky… dokonce se i snažím kupovat hardware, ke kterému člověk dostane schéma a seznam součástek (otevřený hardware), to býval dříve celkem standard, postupně se to vrací. Spousta firem používá svobodný software, zejména na serverech, ale i na desktopech. Přes 90% z top500 nejvýkonnějších strojů běží na svobodném GNU/Linuxu. Bez svobodného softwaru by se zastavil Internet, nepřekládala by se doménová jména, nechodila by pošta, nešly by firewally… Spousta firem by neměla na čem provozovat své databáze a další kritické systémy. Když píšete: „drtivá většina softwaru je určena pro vnitropodnikové použití, ne pro další prodej“ – nevím, jestli tomu tak je, ale předpokládejme, že ano – pak je to ještě víc než otevřený software, není to sice komunitní projekt, ale zdrojáky k němu mám a můžu si s ním dělat, co chci („já“ jako firma, která ho vyvinula a zároveň používá). Tvrzení, že většina softwaru je uzavřená, je dost sporné – minimálně do doby, než bude jasně definované, jak se ta většina měří – možná je to uvedeno v původním článku, ale po přečtení tohoto výtahu ho ani nemám chuť číst.
