O Intelu ještě donedávna platilo, že je nesestřelitelnou jedničkou na poli x86 architektury a dost možná nepřiznaným monopolním hráčem na uvedeném trhu. Třicet let historie platformy stačilo pro růst ekosystému, který jen těžko může někdo jen tak trumfnout. Intel si tak zvykl, že trhy sahající od notebooků, přes kancelářské či herní PC a výkonné pracovní stanice až po servery jsou jeho přirozeným teritoriem, na které má přirozené domovské právo asi jako američtí indiáni na své prérie před příchodem bílého muže. Situace se ale začíná lehce obracet.
ARM architektura nevítězí již jen na mobilních zařízeních, kde se Intelu zejména díky vysoké TDP spotřebě příliš nedaří, ale začíná se úspěšně prosazovat i na serverovém trhu. Na stranu ARM se také opatrně začínají přiklánět někteří tradiční intelovští partneři (HP), velké firmy zvučných jmen (Facebook, Red Hat) a také rivalové (AMD). Protože navíc ARM sama procesory nevyrábí, selhávají zde teoreticky tradiční nejsilnější zbraně, které má Intel v arzenálu a to výrobní procesy. Pojďme se ale na situaci podívat podrobněji řečí faktů.
První nesmělý krok AMD, který ale dává proklatě dobrý smysl
Jeden z poslední tradičních rivalů Intelu, který ještě zůstal v nerovném boji o x86 platformu, společnost AMD v červnu poprvé veřejně přiznala sázku na nového koně, tím je ARM. Architektura ARM se poprvé objeví v x86 APU procesorech, kde AMD přidala jako pomocné jádro Cortex-A5, tedy nejmenší a také nejslabší výkonné jádro z Cortex-A rodiny.
Jádro zde obsluhuje integrovanou bezpečnostní technologii TrustZone, která umožňuje pomocí virtualizace podporovat za účelem bezpečnosti dva úplně oddělené virtuální procesy se dvěma kontexty. Na jednom tak může například běžet operační systém, na druhém pak nějaký kritický kód, který bude vyžadovat vysokou ochranu.
Integrace cizí technologie je odpovědí na Trusted Execution Technology, kterou ve svých procesorech používá právě Intel. Firmě AMD až dosud podobná technologie úplně chyběla a její procesory se tak v mnoha ohledech zbytečně předem vyřazovaly ze hry. Integrace již hotové TrustZone je levnější a hlavně rychlejší, než vývoj vlastní platformy. První modely x86 procesorů s TrustZone od ARM se na trhu objeví začátkem roku 2013.
Na první pohled levné řešení, které umožní rychle dohnat konkurenci, lze ale celkem oprávněně předpokládat, že nezůstane pouze u něj. Ostatně v roce 2014 slibuje firma přinést 64-bit serverové procesory postavené právě na ARM architektuře.
ARM jako šedá eminence
Oproti tradičním intelovským rivalům od Texas Instruments až po Advanced Micro Devices mají ARM procesory v konkurenčním boji jednu strategickou výhodu, nejsou vyráběny pouze jedinou společností. Samotná britská společnost ARM Limited se orientuje jen na to, čemu rozumí nejlépe, tedy navrhování architektury jádra a prodeji licencí. To je docela rozumné, umožňuje to držet náklady v přijatelných mezích a moc neriskovat. Starosti s výrobou konkrétních čipů přenechává firma na výrobcích.
Hlavní výhoda a největší problém ARM
Důvodem, proč je její architektura tak populární je především extrémně nízká spotřeba (4-10 wattů na průměrný procesor). To se může hodit zejména právě u mobilních zařízení (telefony, tablety), alespoň než nám Američané vynaleznou výkonnější baterky. Jenže stejný důvod může časem vést i k dominanci na serverovém poli. Po ARM serverech, zejména na úrovni microserverů, začíná být docela poptávka. Proč se zatím neprosazují ve velkém? Důvod je opět jednoduchý, je to právě strategie ARM na dělení rizika a pomíjení samotné výroby. Díky tomu si každý výrobce může vyvinout na základě své licence vlastní ARM SoC procesor a také se to tak v praxi děje.
To má za následek jednu nepříjemnost, roztříštěnost trhu. V čem konkrétně to vadí? Software, který využívá specifické funkce jednoho ARM SoC procesoru nemusí nutně fungovat na druhém (a opět se to tak také často děje). U tabletů a mobilních telefonů nad tím můžeme přimhouřit oko, respektive problém zmizí v momentu, kdy se nám na koncové zařízení podaří nainstalovat nějaký rozšířený operační systém jako Linux, Android, nebo iOS. Aplikace komunikují pouze se systémem a top ostatní už je jeho problém. V případě serverové architektury to již ovšem tak jednoduché není.
Cloud ARM na serverech nahrává
Vše se ale dá řešit a, jak se zdá, věci jsou vždy jen otázkou priorit. Ať již se nám to líbí, nebo ne, hlavní trendem podnikového IT se dnes stává vytváření cloudů a přesun infrastruktury do vizualizovaného prostředí. Právě zde se může hlavní výhoda ARM, tedy nízká energetická náročnost silně hodit.
Intelovské procesory mají přes veškerá pozitiva nevýhodu ve větším odběru a tím pádem i rychlejším zahřívání, dlouhé řady racků narvaných bladovými servery a storage systémy je pak potřeba nákladně chladit, jinak by se nám celé cloudové prostředí změnilo v žhavé magma (průměrný intelovský serverový procesor odebírá kolem 60-80 wattů). Potěšující ale nejsou ani náklady na elektřinu, které musíme zaplatit buď mi přímo, nebo zákazník, kterému se do toho pochopitelně příliš chtít nebude. Ve vysoce konkurenčním prostředí, jakým trh s cloudovými službami je, to pak znamená jediné: nižší marže.
Aby ale byl přechod na ARM architekturu možný, je potřeba nejprve trh sjednotit a technologie do značné míry standardizovat. Je něco takového ale vůbec reálně? V dohledné době nejspíše ne, mohlo by se to ale podařit z druhé strany, tedy jak již bylo v článku zmíněno, na úrovni operačního systému. O něco takového se pokouší například nezisková organizace Linaro Enterprise Group, která se snaží pro ARM SoC procesory optimalizovat Linux. Má mezi sebou poměrně silné hráče, mezi jinými zmiňované AMD, Facebook, HP a Red hat,dále pak Samsung, IBM, Calxedu, samotnou ARM, nebo třeba Texas Instruments.
