O tom, jak jsou letouny, které chrání náš vzdušný prostor, samotné chráněny po přistání se moc nemluví, tušili jste, že za jejich ochranou na zem se skrývá lokální technologie? Hostitelská základna nemůže vždy poskytnout dostatečnou ostrahu, přesto si poškození, nebo snad přímo krádež drahých stíhaček nemůžeme dovolit.
Uvedení do kontextu
Historicky první nasazení taktického letectva v zahraničí bylo v roce 2009. Mimo plnění úkolů na území ČR chránila čáslavská základna po dobu čtyř měsíců vzdušný prostor pobaltských států. Celkem sto čtyřicet čtyři příslušníků 1. kontingentu Armády ČR mise Air Policing v Pobaltí se čtyřmi letouny JAS 39C Gripen strážilo vzdušný prostor Estonska, Lotyšska a Litvy. Vojáci převážně vyčlenění z příslušníků 21. základny taktického letectva Čáslav se ve dvou rotacích po sedmdesáti pěti lidech vystřídali na litevském letišti Šiauliai. Odlišností od domácího nasazení tak byla zejména velikost vzdušného prostoru, který je včetně moře zhruba čtyřikrát větší, než nad ČR.
Velitelem 1. kontingentu mise Baltic Air Policing 2009 byl podplukovník Jaroslav Míka, který je zároveň i velitelem 211. taktické letky, kterou si většina představí pod přízviskem „tygří“. „Ačkoliv pracovní náplň, kterou vojáci v zahraničí vykonávají je na první pohled stejná jako na jejich domovské základně, vždy tomu předchází dlouhá doba příprav. Ne vždy je hostitelská základna schopná zabezpečit všechny podmínky, které vyžadují naše předpisy a nařízení. Příkladem za všechny je právě ostraha letounů,“ konstatuje Míka.
Na zemi jsou zranitelné
Málokdo ví o tom, že ve chvíli, kdy nadzvukové letouny JAS 39 Gripen dosednou na zem, potřebují hlídat. Kdysi je chránila pozemní jednotka, kterou však v dnešní době nahrazuje moderní a sofistikovaná technika – mobilní detekční systém.
Jednou z věcí, kterou při přípravě mise v zahraničí musí vojáci řešit, je také přeprava materiálu. Při pobaltské misi museli přepravit několik tun materiálu a to jak vzduchem, tak po zemi. Pokud je to nutné, berou s sebou vojáci i detekční systém. Díky tomu, že systémové komponenty jsou zabudované do robustních přepravních boxů, je systém schopný pracovat i v těch nejtěžších klimatických podmínkách a současně je dobře zabezpečen proti poškození během transportu a manipulaci. Vestavěné akumulátory umožňují provoz systému i bez zdrojového napájení. „To se osvědčilo například při použití v Iráku, kde systém odolal masivnímu UV záření,“ prohlašuje Tomáš Kostúr, obchodní ředitel firmy SIEZA.
Jak to funguje
Mobilní zabezpečovací systém RSS firmy SIEZA je tvořen centrálním vyhodnocovacím pracovištěm (CVP), moduly detektorů (SMD) a vlastními detektory. V oblasti, která je předmětem zabezpečení, v tomto případě letoun JAS 39C Gripen, jsou rozmístěny SMD moduly. Ty bezdrátově komunikují s centrálním vyhodnocovacím pracovištěm.
Součástí jsou i externí detektory, které detekují narušení ochranných zón a jsou připojené k SMD. Patří mezi ně například pasivní infrazávora. Za zmínku stojí i detekční kabel, jenž reaguje na tlak a otřesy způsobené narušitelem. Používá se jako nášlapný senzor. Infrazávory a duální čidla jsou upevněné na skládacím stativu. Zařízení je certifikované a splňuje požadavky zabezpečení v režimu střední až vysoké riziko.
Krádež stíhaček? Údajně vyloučena, poškození prý vysoce nepravděpodobné
Ačkoli samotná krádež letounu z vojenské základny u nás či v zahraničí se dá stěží předpokládat, je třeba ho chránit nejen před případným úmyslným poškozením. Stroj navíc obsahuje agregáty, kde mohou zůstat informace, které podléhají stupni utajení a které musí být ze zákona chráněny. Tržní cena jednoho letounu se pohybuje v řádech stovek milionů korun, a proto si Česko hlídá své gripeny jako ostříž. Pomáhá k tomu nejmodernější elektronický systém od tuzemské společnosti SIEZA, která v případě poruch zajišťuje také 24 hodinový servis. Sofistikované řešení je určené zejména k operativnímu nasazení v terénu. V současné době Armáda ČR obsluhuje několik těchto zařízení.
V případě střežení se kolem letounu na stojánce rozmístí soustava čidel systému, které nejprve musí pověření vojáci vybalit z robustních přepravních kufrů. Moduly detektorů jsou rozmístěny po obvodu stroje ve vzdálenosti maximálně 150 metrů (v závislosti na členitosti terénu) a jsou navzájem propojeny radiovou sítí. Infrabariéra vytvoří úzkou záclonu kolem nadzvukového letadla.
Pokud by se někdo či něco dostalo příliš blízko, případně zavadilo o detekční kabel, okamžitě se spustí poplach. Monitorovací pracoviště je umístěno do vzdálenosti stovek metrů od gripenu, tak, aby reakční doba byla co nejkratší. Jednotka vojenské policie okamžitě zasahuje proti narušiteli. Které z čidel vyhlásí poplach, se ostraze ihned objeví na počítači ve velíně. Celý systém je důmyslně jištěn, pro případ selhání. A krádež systému? Údajně, nereálné. Duální čidlo hlídá pracoviště, které je vybaveno vibračním senzorem.
