eBanku a její klienty postupně čekají velké změny. Z původně samostatné banky se stane značka pro internetové bankovnictví Raiffeisenbank. V této souvislosti se vyplatí připomenout, jaké úspěchy a neúspěchy má tato banka za sebou. Pamětníci si možný vzpomenou na tehdejší dobu poměrně neobvyklý projekt virtuálního města eCity. Na českém internetu bylo možné stát se občanem virtuálního města, kupovat pozemky, potkávat své přátele a nebo si založit vlastní firmu.

Město ve své největší slávě

Před nedávnem jsme uveřejnili článek o změnách, které se týkají eBanky. Úmyslně jsme přitom pominuli jeden z jejích nejodvážnějších projektů: eCity. Vše začalo 1. března 1999, tedy v době, kdy většina uživatelů využívala Internet pouze v zaměstnání, a pokud ho měli doma, připojovali se nejčastěji přes modem rychlostí 56 kbps. V čase, kdy se celý projekt spustil, pokoušelo se na stránky eCity dostat tolik lidí, že to server neustál. Mánie, která se i díky masivní reklamní kampani kolem tohoto projektu rozpoutala, nemá v českých internetových dějinách obdoby. Co ale vlastně to eCity bylo? Proč přitáhlo tolik lidí?

eCity bylo virtuálním městem založeným Expandia Bankou, SPT Telecomem a společností RadioMobil (Paegas, dnes T-mobile). Po registraci a vstupu do města, získal návštěvník svůj virtuální účet v eKorunách. Za tuto měnu pak mohl nakupovat ve virtuálním obchodě Psion, mohl skupovat pozemky a poté vybírat nájemné. Dále bylo možné získávat body za plnění vypsaných úkolů. Dle získaných bodů každý stoupal na virtuálním společenském žebříčku a fungoval i systém placení daní, přičemž platilo pravidlo, že čím vyšší plat, tím vyšší daně. A nad tím vším bděl správce města zvaný eMan.

Virtuální revoluce

„V každém případě lze říci, že eCity bylo svým způsobem revolučním počinem. V době, kdy se u nás elektronické obchodování rozjíždělo jen velmi pomalu, přišel konečně někdo s projektem, jak odstranit jednu z největších bariér e-commerce, totiž strach zákazníků,“ komentuje existenci eCity Robert Haas ze společnosti SYMBIO Digital, s.r.o., který si eCity prožil na vlastní kůži a může o něm leccos vyprávět.

eCity po přihlášení

Ratibor Líbal, marketingový ředitel Actum, s. r. o., říká: „eCity samo o sobě by nebylo nijak novátorským počinem, simulačních her bylo v té době již mraky a eCity nešlo nijak daleko ve vzájemné interakci uživatelů. To, co bylo ovšem naprosto ojedinělé na českém hřišti, byl pokus o propojení se skutečnými produkty.“

Samotná eBanka si na projektu internetového města cení především toho, že „propojil nabídku firem s potenciálními zákazníky a doplnil jej potřebným a především bezpečným platebním systémem, to vše v prostředí Internetu.“

A Tomáš Kofroň, tiskový mluvčí Raiffeisenbank, k tomu dodává: „Projekt eCity měl v době svého spuštění především naučit lidi používat internetové bankovnictví. Lidé objevili novou možnost, jak ze svého účtu online platit u obchodníků, a kromě toho si mohli i hrát – vyzkoušet virtuální život. Hlavním cílem bylo upozornit na tehdy ojedinělou možnost obsluhy účtů přes Internet, nechat klienty vyzkoušet novou službu a ukázat, co vše internetové bankovnictví umí.“

Život ve světě jedniček a nul

Je pravda, že právě propojení herního schématu a reality byl asi tím nejlákavějším, co eCity nabízelo. Skoro každý, kdo měl přístup na Internet, tou dobou město navštívil. Pomohla tomu masivní kampaň, která v té době nabízela nevídané. Obyvatelé města získali několik set tisíc eKorun a místo, kde mohli plnit úkoly, nakupovat, vytvořit si novou existenci. Tohle znali pouze hráči her, konkrétně budovatelských strategií, ovšem pouze bez Internetu. Možnost potkat ve městě někoho známého, žít druhý, virtuální život – to vše bylo silným magnetem.

Zatímco reklamní kampaň odvedla svou práci dobře a získala si důvěru i pochybovačů o smyslu Internetu, samotní tvůrci a techničtí správci eCity tolik nezabodovali. Server byl připojen přes dvě 128kb linky od společnosti GTS a nebyl ani zdaleka připravený na tak obrovský zájem, který eCity zasáhl. Trvalo to několik dnů, než se podařilo vše technicky vyřešit. Do té doby většina zájemců narazila buď na chybovou hlášku nebo omluvný dopis Ing. Pavla Hrubého, který začínal slovy:

Vážení přátelé,
děkujeme Vám za Váš zájem stát se obyvatelem města eCity a vstupovat do tohoto prostoru za poznáním i zábavou. Zájem je tak obrovský (jen za posledních 24 hodin jsem zaznamenali 25000 zájemců, ale bohužel ‚pouhá‘ desetina se opravdu mohla stát obyvateli eCity), že jsme nuceni poněkud regulovat život a zejména vstup do města eCity.

Technické problémy rozlítily řady zájemců o život v eCity. Nikoho z nich pak nezajímalo vysvětlení, že startovní kapacita města byla nastavena na tisíc uživatelů, kteří mohli být v jednu chvíli připojeni k městu.

Aby se situace zvládla, bylo nutné ze strany provozovatelů eCity vše regulovat a kontrolovat. Zhruba po třech dnech se podařilo konečně uspokojit většinu zájemců o vstup do města a legenda se rozjela naplno.
„Nic však není ideální a také eCity se potýkalo s problémy. Zejména šlo o technické a organizační obtíže. Například bylo možné mechanismus eCity ošidit, uživatelé si stěžovali na zasílání citlivých údajů v nezabezpečené formě e-mailem, existovaly problémy s načítáním bodů a opožďováním plateb a podobně,“ vzpomíná Robert Haas.

Zůstává faktem, že problémy na startu daly podnět k řadě negativních recenzí a skepsi. Obojí ale dokázalo eCity odrazit a jakmile se vyřešily problémy s kapacitou serverů a dalšími neduhy, začala jeho slavná éra.

Zlaté období

Než se podíváme na první období existence města, není špatné se zmínit o důvodu jeho vzniku. Samozřejmě, že všichni tři partneři sledovali také zištné obchodní cíle a nechtěli pouze vytvořit pro lidi místo radosti. Expandia Banka chtěla prostřednictvím projektu získat nové klienty (aktivním obyvatelem města se mohl stát pouze ten, kdo měl založený účet u Expandia Banky). Telecom chtěl podpořit zájem lidí o připojení k Internetu. Jak jsme se již zmiňovali, většina uživatelů Internetu se připojovala přes vytáčené připojení, které poskytoval právě Telecom.

RadioMobil (Paegas) byl jedním z partnerů Expandia Banky, který jako jediný tehdy nabízel GSM Banking. Pokud tedy někdo chtěl využívat GSM Banking, musel si založit účet u Expandia Banky a pořídit si SIM kartu u RadioMobilu.

První fáze existence eCity byla chytře vymyšlená a šlo v ní pouze o eKoruny, tedy virtuální peníze. Lidé mohli poznávat město, účastnit se městského života (nakupovat virtuální zboží, vydělávat peníze, odvádět daně, skupovat pozemky a vybírat nájemné) a bavit se. Navíc tu byl úkolovo-bodový systém (více bodů třeba znamenalo postup v zaměstnání a více peněz) a možnost získat skutečný věcný dar od sponzorů projektu. Tohle by mnohé bavilo ještě i dnes, a před osmi lety to byla opravdu bomba, takže není divu, že v určitých kruzích bylo téměř povinností žít virtuální život v eCity. Proto se již během prvních 20 dnů usadilo v eCity přes 36850 lidí (z toho 90 % tvořili muži). Průměrný věk obyvatel byl 25,7 let.

Tržby v desítkách milionů korun

Internetové město eCity, zdroj: Lupa.cz

Zajímavá informace se týká virtuálního obchodu Psion, který byl v centru zájmu obyvatel eCity. V dubnu 1999 obchod navštívilo 9928 obyvatel a z nich 7362 uskutečnilo virtuální nákup. Není proto divu, že obrat za čtyři měsíce existence obchodu, dosáhl několika desítek milionů eKorun. První fáze eCity skončila 30. června 1999. „V dobách největší slávy eCity využívalo téměř 70 tisíc lidí a převážná většina z nich je klienty eBanky dodnes,“ shrnuje tehdejší situaci a její následky Tomáš Kofroň.

Pondělní ráno 4. října 1999 přineslo zásadní změnu. Tvůrci totiž využili období prázdnin, aby ve svém městě udělali převrat. Z virtuálních peněz začalo jít o peníze skutečné. Byl to docela risk, ale kupodivu to vyšlo. Expandia Banka nabízela obyvatelům města zdarma založení eCity účtu ve skutečných korunách (šlo o „chudší“ verzi běžného účtu Expandia Banky) a řada z oslovených jim na to kývla. Nebylo to nutně hloupé rozhodnutí. V eCity od té doby měli možnost nakupovat ne virtuální, ale skutečné zboží, které jim poté bylo později doručeno. Jednalo se tedy o klasický eshop, který byl však zasazený do infrastruktury města.

V době, kdy s tímhle Expandia Banka vyšla na světlo světa, panovala veliká nedůvěra k platebním transakcím přes Internet. Byl to odvážný krok pokusit se tento stav změnit. „Tím, že byl život eCity byl rozdělen do dvou fází, v níž první byla vlastně jen hrou a o skutečné nakupování nešlo, bylo možné lidem bez jakéhokoli rizika předvést on-line obchodování takříkajíc nanečisto,“ dodává Robert Haas.

Pro nákup v eCity zavedli eKreditiv, což byla forma zablokování peněz na účtu za objednané zboží. Jakmile bylo zboží doručeno, došlo teprve k převodu peněz na účet prodejce. A kupodivu to fungovalo a lidé se pomalu učili, že nákup přes Internet není nic hrůzostrašného.

Obyvatelé opouští město

Problém nastal o několik měsíců později, kdy virtuální město začalo pustnout. Důvodem byl nezájem jeho zakladatelů o jeho osud. Neobjevovaly se žádné novinky, stávající zábava ve městě začala být časem poněkud fádní a lidé začali město opouštět. Úpadek trval až do roku 2003, kdy – tehdy již – eBanka zaslala „přeživším“ obyvatelům eCity nabídku s převodem jejich eCity účtu na účet reálný. Tím skončila éra prvního českého virtuálního města.

Bylo tedy eCity projektem úspěšným nebo to byl v důsledku propadák? „Pravda je, že eCity bylo docela populární a našlo si svoje místo i mezi zprávami v médiích. Ale byl to marketingový projekt a z marketingového hlediska bychom mohli hovořit o úspěchu, jen pokud bychom věděli, jak eCity ovlivnilo zisk zainteresovaných firem. Samotné počty uživatelů ještě nic neznamenají,“ upozorňuje Ratibor Líbal.

Je samozřejmě zajímavou otázkou, co od eCity čekali jeho zakladatelé. Mělo město generovat zisky? Mělo přitáhnout pozornost k produktům svých tvůrců? Nebo mělo připravit své obyvatele na éru Internetu a elektronického bankovnictví?

Tomáš Kofroň to vidí jasně: „Svůj účel – tedy seznámit lidi s možnostmi Internetu a jeho propojení s bankovnictvím – projekt bezezbytku splnil. Po masovém rozšíření Internetu do podvědomí českých domácností a jeho zvýšené dostupnosti již podobný vzdělávací projekt ztratil svůj hlavní význam, proto bylo na počátku roku 2003 rozhodnuto o jeho ukončení.“

Také další z partnerů, RadioMobil, nemohl město sám provozovat. Jitka Pacolová ze společnosti T-Mobile upozorňuje ještě na další důvod: „Po dobu pilotního provozu se nepodařilo najít žádnou třetí stranu, která by se ujala následného provozu. S ohledem na to, že ani jeden ze zúčastněných subjektů – eBanka, Telecom, Radiomobil – se primárně nezaměřoval na internetové hry, byl provoz po skončení pilotní části ukončen.“

Můj názor

eCity byl bezesporu odvážný a osvětový projekt. Dnes už by asi těžko někoho něčím překvapil, ale na svou dobu šlo o unikátní dílko, které asi hodně lidí přesvědčilo, že Internet je užitečná a smysluplná záležitost. Na druhou stranu je nutno na něj nahlížet také jako na obchodní a marketingovou záležitost, která měla především ve svém důsledku generovat zisk. Tak jako tak – díky za eCity, i když jde z dnešního hlediska o překonanou záležitost.

Život ve virtuálních městech

Přestože byl projekt eCity originální a inovativní, v celosvětovém měřítku nebyl až tak jedinečný. Na Internetu se objevila řada dalších virtuálních měst, která nabízela mnohem lepší systém fungování a především zábavy, která je klíčová pro udržení zájmu jeho obyvatel. Každopádně se zájem lidí o život ve virtuálních městech přesunul spíše k on-line hrám, které nabízejí místo města celý svět a mnohem propracovanější enginy, v nichž nechybí možnost pracovat, obchodovat, bojovat a podobně.

„eCity svým způsobem trochu předběhlo dobu a můžeme jej zařadit za pravěkého prapředka dnešního SecondLife. Ale zatímco SecondLife generuje zisk svým provozem, eCity mělo skromnější ambice a to připravit uživatele na pokročilejší používání Internetu, než bylo běžné. Otázkou ovšem zůstává, jestli dokázalo ovlivnit uživatele, kteří doposavad nebyli skalními nadšenci Internetu,“ ukončuje svůj komentář Ratibor Líbal otázkou, na kterou asi nikdy nikdo nenajde jasnou a průkaznou odpověď. Přesto eCity zůstane zapsáno v historii jako první české virtuální město.

Nomor

Na závěr bych si dovolil zmínit ještě jeden zajímavý projekt, který upadl v zapomnění téměř stejně rychle, jak se zrodil, ale jehož partnerem byl opět Telecom, respektive Eurotel. Šlo o projekt virtuálního města Nomor, se kterým přišel konzolový časopis Xgen v roce 2002. Život ve městě se ovšem neřídil přes Internet, ale pomocí mobilních telefonů. Projekt ale přežil sotva pár měsíců, možná právě proto, že se lidé nedokázali nadchnout pro textové rozhraní SMS (a poplatky za ně), pomocí kterých komunikace s Nomorem probíhala.