V posledních měsících a týdnech se stále více hovoří o přechodu na digitální vysílání. Není divu, vždyť poslední den v tomto měsíci bude také posledním dnem analogového pokrytí pro Prahu. Přesto, že nejde o téma bezprostředně byznysové, přináší ITBiz.cz krátký přehled toho, co obnáší změna analogového vysílání televize na digitální.
Pokrytí České republiky digitálním televizním signálem;
zdroj: Český telekomunikační úřad.
Digitální versus analogové vysílání
Celá řada běžných diváků se ptá, k čemu je změna způsobu vysílání vůbec dobrá. Za modernějším způsobem však stojí celá řada výhod. První je lepší využití frekvencí, na kterých se vysílá. Ty totiž patří většinou státům a jsou chráněné, aby nedocházelo k rušení různých kanálů mezi sebou a dalším problémům. Z tohoto důvodu se také současně vypíná vysílání v analogové podobě. Zbytečně by se totiž plýtvalo frekvencemi, které se můžou využít úsporněji. S digitalizací také přichází větší množství televizních programů, neboť digitální signál zabírá „méně místa“. Hlavní výhodou pro uživatele je kvalita a možnosti samotných programů. Oproti analogu totiž přináší obraz v digitální podobě podstatně lepší podívanou. Není divu, vždyť technologie DVB-T (Digital Video Broadcasting – Terrestrial) využívá kódování MPEG-2 nebo MPEG-4, čemuž samozřejmě odpovídá kvalita. Majitelé set-top boxu s podporou druhého jmenovaného formátu již mohou některé programy, jako například ČT24, přijímat ve formátu HDTV. Podmínkou je samozřejmě také televizor s přívlastkem HD Ready. Velkou výhodou digitálního vysílání je také podpora funkce EPG (Electronic Program Guide, elektronický programový průvodce). Přes jediné tlačítko na dálkovém ovládání tak můžeme zjistit, jaký pořad sledujeme, jeho stopáž, ale také základní popis nebo fotografii. Pokud nám ani to nestačí, lze přes EPG procházet i televizní program bez nutnosti hledání na internetu nebo v tištěných médiích. Postřehnutelná je také příjemná změna při procházení teletextu: v případě digitálního vysílání již téměř na nic nečekáte.
Změna takovéhoto rozsahu se pochopitelně neobejde bez jistých komplikací a nároků pro všechny zúčastněné strany. V první řadě je to nutnost vlastnit zařízení, které podporuje příjem pozemního DVB-T vysílání. U analogu jsme byli zvyklí, že i v případě, že byla slabá kvalita signálu, šlo aspoň zašuměný obraz a zvuk naladit. To u digitálního způsobu neplatí. Buď máme signál dostatečně kvalitní a vidíme jej, anebo nevidíme takřka vůbec nic. Z tohoto důvodu je pak nutné téměř dokonalé pokrytí. Setkat se můžeme také s tzv. kostičkováním. Tento jev se projevuje „zasekáváním“ obrazu a na různých místech displeje se zobrazují doslova různě barevné kostičky. Ve většině případů se nejedná o vinu nedostatečného signálu, ale způsobu přijímání. Některé anténní systémy totiž vyžadují jiné umístění, změnu směru a podobně. Horší situace nastává v místech, kde jsou společné přijímací antény. Ty vyžadují úpravu pro zachycení digitálního signálu a někdy ji bohužel vyžadují i samotné rozvody. Bližší informace k této části problematiky lze nalézt pod odkazem v dokumentu od Národní koordinační skupiny pro digitální televizní vysílání v České republice.
Ukázka Elektronického programového průvodce;
zdroj: Dystopiainhd.blogspot.com.
Možnosti příjmu
Existuje celá řada možností nahrazení dosavadního analogového vysílání. Přijímač DVB-T vysílání, satelitní televize, kabelová televize, ale také využití IP protokolu (například O2 TV). Lze předpokládat, že nejpoužívanějším způsobem bude první zmíněná možnost, tedy přijímač DVB-T. Těch je několik druhů. Zdaleka v současné době nejznámější je tzv. set-top box. Jedná se o vůbec nejjednodušší a zároveň nejlevnější řešení, stačí jej zakoupit a k televizoru připojit. Přístroj většinou sám naladí dostupné programy a k zapojení stačí i naprostému laikovi přečíst manuál, který musí být podle platného zákona v českém jazyce. Na druhou stranu existuje celá řada parametrů vztahujících se k set-top boxům. Ty si každý musí zvolit sám podle jeho potřeb a také televizoru. Namátkou se může jednat právě o formáty dekódování nebo typy konektorů pro připojení. Na set-top boxech je určitě potěšující cena. Levné modely lze zakoupit od osmi set korun. Na trhu najdeme i takové, které stojí deset tisíc korun. Brát to nejlevnější se však vyplácet na kvalitě nemusí a tak není od věci se dívat na tzv. střední třídu nebo alespoň osvědčeného výrobce. Žádný set-top box si naopak nemusí pořizovat ti, kteří mají v televizoru zabudovaný TV tuner nebo využívají některou ze specifických možností, jako je příjem signálu ze satelitu, případně mají kabelovou televizi. Funkci digitálního příjmu však má i celá řada kvalitních DVD nebo HDD rekordérů.
Vyplatí se?
V tomto případě nemá význam si podobnou otázku pokládat. Analogové vysílání prostě vypnuto bude a je tomu tak dobře. Otevírá se cesta pro příchod nové, kvalitnější technologie. Investice do potřebného zařízení je v mnoha případech takřka minimální a jeho cenu vykoupí velké množství výhod. Rychle by se tak měly připravit na přechod měly nejen domácnosti, ale také firmy, které ve své činnosti televizní vysílání využívají: mediální agentury, restaurační zařízení apod. Většina z nich však už o přechodu ví delší dobu, a tak lze předpokládat, že v této oblasti zaskočí začátkem května analogová tma jen málokoho.
Přečtěte si také
Události: EU chce digitální televizi do roku 2012
Nahradí internetové vysílání televizi?
Celosvětový zájem o počítačové čipy kvůli krizi stále klesá
Notebooky v roce 2009
