Byť je lednový CES v Las Vegas primárně zaměřen na koncové uživatele a spotřební elektroniku, stal se v posledních letech jakýmsi lakmusovým papírkem rozvíjejících se technologií, na které bude v průběhu roku kladen důraz. Tento rok je vzkaz jasný – využití dronů a robotů.
Již minulý rok řada firem zaměřila svůj pohled na oblast robotiky. Objevilo se několik startupů, které mají za cíl posunout využití dronů více do komerční sféry. Jak nabídkou samotných zařízení, tak služeb, které jsou jimi zprostředkovávány. Trend je patrný i na českém trhu, kde se nejenom rozšiřuje počet firem, které tato zařízení prodávají, ale i těch, které je vyrábějí. A důkazem je i rostoucí počet žádostí o pilotní licence, které obdržel Úřad pro civilní letectví, pod něhož problematika bezpilotních letounů spadá.
Zároveň se ale ukazuje i rozdílný přístup k této oblasti v Evropě a USA. Američané by se v rámci komerčního využití rádi vydali cestou plně autonomních systémů, které by umožnily například rozvoz zboží, monitorování apod. Evropa je v tomto směru opatrnější a její legislativa více omezující – což je v tomto stádiu jenom dobře. Zatímco Američané by drony (UAV) viděli rádi skutečně jako bezpilotní ve významu autonomní, evropský náhled na bezpilotní, i směrem k budoucnosti, je stále v mezích definice UAV jako letounu bez pilota na jeho palubě. Podmínky pro provozování dronů v ČR najdete na stránkách Úřadu pro civilní letectví.
A právě legislativa využívání dronů je největším otazníkem v tomto odvětví. I Spojené státy řeší jakým způsobem regulovat provozování těchto technologií a zařízení, které i v „rekreačním“ provedení mohou ohrozit nejenom letový provoz. Kromě nebezpečných přiblížení (pražské letiště již několik případů také zažilo) jde o právní otázky okolo v současnosti hlavní činnosti, která je drony provozována. A tou je snímkování. V okamžiku, kdy se jakžtakž podařilo legislativně vymezit využívání kamerových systémů, objevily se tyto jako užitečný náklad na palubě dronů. Nelze se tomu divit, protože snímkování a videozáznam s využitím UAV je prostě logické a praktické řešení. Nicméně to otevřelo řadu dalších otázek v oblasti ochrany osobních informací a v některých zemích třeba i otázku do jaké kategorie vlastně tyto drony (třeba RC model s fotoaparátem) řadit. Byť výrobci na CESu byli optimističtí, většina z nich na otázku, čeho se v budoucnu obávají, jasně řekla, že legislativních změn, které mohou značně omezit provozovaní nebo vybavenost profesionálních modelů pro komerční využití. Americký FAA podle nich jen pomalu dohání technologický pokrok, a řada předpisů, které by byly potřebné, a lze říci, že na ně i řada výrobců čeká, aby mohli reálně plánovat, prostě není. Byť FAA již pracuje na plánu řízení letové provozu a s ním spojené legislativě právě pro tato zařízení (UAV nad 25 kg). A Evropa je na tom v současnosti podobně.
I když na CESu výrobci v podstatě ukázali svoje „gadgety“, snad nikdo neopomenul zmínit komerční využití. A zatímco pro evropský trh (který je sice zajímavý, ale jehož čas má teprve přijít až tak za rok) jako hlavní zákazníky označují společnosti starající se o infrastrukturu a těžbu, na americkém trhu se do popředí dostalo zemědělství.
Právě farmáři mají být skupinou, kterým nasazení dronů poskytne přehled o úrodě, stavu půdy, dobytka, množství chlorofylu v rostlinách apod. Podle předběžných odhadů by se měla cena dronu splňujícího základní potřeby malých farmářů dostat na 1000 dolarů (22 500 Kč), což je přibližně hodinová sazba za stejnou činnost prováděnou pilotovaným letounem. V současnosti se samozřejmě testuje i postřik s využitím dronů, ale zde je stále problémem malá výdrž a nosnost těchto zařízení.
Na CESu se samozřejmě objevilo několik strojů, které si zaslouží pozornost i z profesionálního pohledu.
Nejvíc jí na sebe poutal FLYR1 (www.trace.com), quadroptéra s vyměnitelnými videokamerami (Tracer1) s vysokým rozlišením. Letounek dokázal uživatele automaticky následovat v nastavené vzdálenosti od naváděcího vzoru na oblečení a obraz streamovat na smartphone. Předpokládanými zákazníky jsou nyní sportovní nadšenci, jako například skateboardisté. Plánuje se i rozšíření o možnost umístit kameru na model auta apod.
DJI (www.dji.com) prezentaci postavila okolo svého SDK, který dala vývojářům k dispozici již v listopadu minulého roku, aby podpořila rozsah možností, pro něž by bylo možné jejich drony využívat. DJI si od toho slibuje nárůst uživatelské základny a samozřejmě průnik na další segmenty trhu, které by jinak byly na okraji jejího zájmu. Důraz byl kladen i na zdůraznění funkcionality firmwaru řady Phantom 2, jenž například zahrnuje bezletové zóny ICAO.
Asi nejzábavnějším projektem byl Nixie (flynixie.com) patřící do oblasti nositelné elektroniky, určený k pořizování selfie z nových perspektiv. Drona lze ovládat i zvukem, kdy reaguje na zapískání, podobně jako pes. Že Nixie v budoucnu nebude jenom o selfíčkách naznačuje fakt, že jeho tvůrce vyhrál intelovskou cenu Make It Wearable, která mu zajistila 500 000 amerických dolarů.
