E-government se v posledním roce, především s příchodem často komentovaných datových schránek, stal velmi oblíbeným námětem mnoha debat, úvah a sporů. Ale jak to s ním vlastně je a o co v rámci e-governmentu vůbec jde? V rámci článku si přiblížíme jak pojem e-government samotný, tak i jeho vývoj, současnost a minulost v České republice. Na otázku ohledně jeho potřebnosti si už ale bude muset odpovědět každý sám.
Mluvíme-li o e-governmentu, mnohým z nás se v hlavě bezesporu vybaví slova o „elektronizaci státní správy,“ „přechodu na moderní systém komunikace s občany,“ nebo „změny způsobu fungování státní správy.“ Plno krásných slov, co si pod nimi ale můžeme představit? Základem e-governmentu je skutečně ona již zmíněná elektronizace státní správy. To ovšem neznamená jen přechod od psacích strojů a záznamových archů na počítače a databáze, ale jedná se o daleko komplexnější a složitější systém, který s sebou mimo jiné nutně přináší i spoustu změn ve fungování státní správy jako takové. A to je právě kámen úrazu.
E-government jako pojem je velmi obsáhlým tématem. Obecně zahrnuje vše od přeměny vnitřních procesů jednotlivých institucí až po změnu koncepce fungování byrokratického aparátu jako celku. V rámci tohoto článku budeme pod pojmem e-government rozumět přenesení vybraných procesů státních orgánů do elektronické podoby tak, aby jich bez okamžitě a bez problémů mohly využívat jak fyzické, tak i právnické osoby.
Popularita?
Důvody, proč se e-government stal tak populárním způsobem řešení přebujelosti státních orgánů by se daly shrnout do několika jednoduchých pojmů – rychlost, cena a pohodlí. Co se rychlosti a pohodlí týká, je asi jasné proč právě tyto dvě výhody. Správně postavený e-government (viz. dále) by měl komunikaci s úřady maximálně zrychlit odbouráním mnohdy zbytečných (nebo alespoň zbytečně opakovaných) administrativních úkonů. Pohodlí naopak především ve smyslu jednoduchosti komunikace se státními úřady, jasný a srozumitelný výklad jejich pravidel a požadavků a v neposlední řadě také přenos části byrokratické zátěže z občana na úřední aparáty jako takové.
Zdánlivě nejjasnější pojem, cenu, jsme si úmyslně nechali až naposled. Přechod státní správy na moderní způsob práce si z počátku bezesporu vyžádá vysoké náklady, ať už finanční, časové, nebo jiné. Na první pohled se tak může jednat o proces zbytečně nákladný a tak rizikový, ke kterému snad ani nemá smysl přistupovat. Na druhou stranu ale dobře nastavený systém poskytuje finanční zisky nejen v podobě prostých úspor nákladů na státní administrativu, ale také díky snížení časové náročnosti na jednotlivé úkony, což se pozitivně odrazí v motivaci a výsledcích občanů a firem. O zvýšení globální konkurenceschopnosti státu ani nemluvě.
Jak by měl vypadat správný e-government
Koncepce správného e-governmentu stojí na třech hlavních pilířích, které by dobře nastavený systém měl splňovat. Prvním z nich je předpoklad, že stát by měl informace od občanů získávat pouze jednou, tedy idea, která dost dramaticky mění způsoby, na základě kterých dnešní byrokratický aparát pracuje. Vlastní databázi mají jak finanční úřady, tak úřady místních samospráv, o pracovních úřadech ani nemluvě. I dnes ještě dochází k situacím, kdy občané a podniky musí ty samé informace při různých byrokratických úkonech vyplňovat znovu a znovu. Nejen, že nás tyto komplikace zbytečně zdržují, ale představují také dodatečné (a rozhodně nemalé) náklady na administrativu jednotlivých státních orgánů. Základem prvního předpokladu správného e-governmentu by tak mělo být vytvoření centrální databáze, která by obsahovala všechny dostupné informace o občanech, a ke které by jednotlivé složky byrokratického aparátu jen přistupovaly a samy si zjišťovaly potřebné informace.
Doručená pošta (klikněte pro zvětšení).
Na to je poměrně úzce navázán druhý předpoklad, a to ten, že občané by měli mít k dispozici pouze jedno kontaktní místo, které by komunikaci a vyřizování problémů zajišťovalo. Mělo by se tak předcházet situacím, kdy občan musí s jednou záležitostí na úřad místní samosprávy a s velmi podobným problémem i například na pracovní úřad. Jednotlivé úřady jsou přitom často situovány velmi daleko od sebe, což situaci rozhodně nezlepšuje. Tento koncept se v zahraničí obecně nazývá „one stop shop a v České republice je reprezentován pomocí sítě tzv. Czech POINTŮ, tedy míst, která poslouží při zjišťování některých informací (výpis z karty řidiče, výpis z katastru nemovitostí, atp.) a částečně řeší problém komunikace mezi občany a státní správou.
Třetím předpokladem správného e-governmentu je proaktivní přístup byrokratického aparátu. Jedná se o stav, kdy státní správa maximum administrativní činnosti za občana zařizuje sama, bez nutnosti jeho přímé účasti. Myšleny jsou především situace, kdy jeden z úřadů státní správy potřebuje být získat některé konkrétní informace a místo výzvy přímo na občana se rovnou obrátí na příslušný úřad, který je poskytne. Občan by pak o takových jednáních měl být informován, případně by je měl moci sám iniciovat – například povolit jednomu úřadu získání osobních informací, které spadají do kompetence jiného.
Porovnáme-li výše popsané zásady správného e-governmentu, zjišťujeme, že Česká republika na tom není zas až tak špatně. To ale rozhodně neznamená, že neexistuje prostor pro zlepšení. První a druhý předpoklad poměrně uspokojivě řeší koncept Czech POINTŮ. Problémem ovšem je, že rozsah procesů, které je přes kanceláře Czech POINTU možné zařídit je jen velmi omezený a ve finále tak občan chtě nechtě musí absolvovat cestu na konkrétní úřad. Druhým problémem je neexistence centrální databáze, která by obsahovala všechny úřední informace o každém z nás, a ty je tak každému úřadu nutné poskytnout zvlášť. Vznik kanceláří Czech POINTU ale bezesporu představují krok správným směrem.
Ohledně třetího předpokladu správného e-governmentu nemůžeme v rámci České republiky hovořit o nějakém významnějším zlepšení. Při některých procesech, například při zakládání živnosti, jsou úřady schopny většinu věcí vykomunikovat samy mezi sebou, rozhodně ale nemůžeme mluvit o celkově platném trendu.
Historie e-governmentu v ČR
Nevíme sice, kdo byl přímým autorem myšlenky na přechod českého byrokratického aparátu na principy e-governmentu, víme ale, kdo se o převod této myšlenky do praxe nejvíc zasloužil. Bez jakékoliv snahy o politickou agitaci, významný dík patří především bývalému ministru vnitra Ivanu Langerovi (funkci vykonával v letech 2006 až 2009). Bez jeho snahy by zákony vedoucí k elektronizaci státního aparátu s největší pravděpodobností vůbec nevznikly, nebo by byly přinejmenším o několik let zpožděny. Během svého funkčního období tak Langer inicioval vznik projektů, jako jsou již zmíněná kontaktní místa Czech POINT, nebo reformu komunikace právnických osob se státní správou pomocí systému tzv. datových schránek. Snahy o modernizaci státní správy můžeme pozorovat už i před rokem 2006, vzhledem k malé popularitě tohoto tématu mezi veřejností, v rámci něj nebyly učiněny žádné významné kroky.
Realizátorem langerových myšlenek se na Ministerstvu vnitra stal Zdeněk Zajíček, náměstek pro úsek veřejné správy, informatiky, legislativy a archivnictví. Díky širokému rozsahu působnosti byl Zajíček schopen iniciovat významné změny v různých odvětvích státní správy. Mezi největší a z hlediska e-governmentu také pravděpodobně nejvýznamnější projekt, který Zajíček realizoval, patřilo vytvoření a spuštění systému tzv. datových schránek. Ten byl oficiálně uveden do provozu 1. listopadu 2009 a po překonání prvotních potíží poměrně spolehlivě funguje i dnes.
Maskot eGON a Ivan Langer (vlevo)
Ještě před spuštěním systému datových schránek byl Zdeněk Zajíček z funkce náměstka pro úsek veřejné správy, informatiky, legislativy a archivnictví odvolán, respektive jeho úsek byl rozdělen a on další působení jako náměstek odmítl. Stalo se tak v době, kdy Ministerstvo vnitra vedl Martin Pecina, člen přechodné úřednické vlády. Nemá cenu spekulovat o tom, jestli za zajíčkovým odvoláním stály důvody politické, nebo objektivní, faktem ale zůstává, že s jeho odchodem byly další fáze e-governmentu významně ochromeny.
Kam dál
Nabízí se otázka, jakým směrem se bude vývoj e-governmentu v České republice dál ubírat. Hned na začátku je ovšem nutné podotknout, že vývoj bude významně ovlivněn dvěma faktory, a to množstvím financí a politickou vůli. Bez jednoho nebude druhé.
Prvním krokem, kterým by se vývoj e-governmentu měl ubírat je bezesporu naplnění oněch třech základních pilířů správného e-governmentu. Řeč je tak především o dalším rozšiřování sítě kontaktních míst Czech POINT, stejně jako zvětšování spektra jimi poskytovaných služeb. Nutná bezesporu bude i další osvěta, která služby kontaktních míst představí a vysvětlí co největšímu procentu občanů.
Často kritizovaný projekt datových schránek, některými označován doslova za „revoluci ve státní správě,“ by měl být zachován a další podobně ambiciózní plány by měly následovat. Řeč je teď především o možnostech elektronického hlasování o některých událostech. Nejedná se ani tak o volby, jako spíš o referenda a možnost vyjádřit se k jiným, méně významným otázkám. Lze se domnívat, že taková možnost by jen přispěla k účasti obyvatelstva na rozhodování.
Ať už se o (ne)realizaci jednotlivých návrhů rozhodne, nebo ne, projekt e-governmentu by jako celek rozhodně měl pokračovat dál. Nejedná se jen o celosvětový trend, ale, jak bylo zmíněno dříve, také o vynikající možnost jak zlepšit komunikaci občanů a firem se státními úřady, snížit náklady na administrativu a přetvořit zastaralý státní aparát v moderní byrokratický systém.
Přečtěte si také:
Jiří Peterka: Datové schránky po pěti měsících, jak si stojí?
