Sociální sítě jsou fenoménem dnešní doby podobně, jako jím v minulosti byly služby společností AOL a Yahoo!. A přitom obě stejnojmenné společnosti se dnes krčí ve stínu mnohem mocnějšího Google a jsou vděčné za každou desetinu procenta internetového publika, které se jim na jeho úkor podaří získat. Stejně jako Římská říše nakonec zanikla, tak i mocné sociální sítě pravděpodobně jednou skončí a místo nich přijdou jejich nové, populárnější obdoby.
Mark Zuckerberg a „jeho“ Facebook
Jak AOL, tak Yahoo! a mnohé další portály ve své době představovaly jedny z nejmocnější internetových společností a nyní je jejich globální podíl mizivý. Důvodů pro to je bezesporu mnoho, tím hlavním je ale nedostatečné sledování trendů, nízká míra inovace a tím i vytvoření prostoru pro novou konkurenci. Podíváme-li se na Google na přelomu tisíciletí a dnes, uvidíme dvě diametrálně odlišné společnosti. Tehdejší Google byl „pouhým“ synonymem pro internetové vyhledávání, zatímco ten dnešní působí v široké paletě oblastí, mezi kterými nechybí vývoj operačních systémů (OS Android, Chrome OS), internetových prohlížečů (Chrome) či cloudových kancelářských aplikací (Google Apps) a cloud computingu obecně (Google App Engine).
Google i nadále generuje naprostou většinu, tedy zhruba 97%, z internetové reklamy. Způsob jakým se drží na špičce, se ale mění. Zatímco dříve stačilo nabídnout uživatelům lepší výsledky vyhledávání, dnes je nutné reklamu opatrně přibalit ke zpravodajství, videu či aplikacím. Jinými slovy Google reaguje na nové trendy a proto se mu daří. Byť zrovna oblast sociálních sítí mu unikla a služba Google Buzz rozhodně nepředstavuje adekvátního konkurenta pro světovou jedničku Facebook.
Bez nadsázky můžeme prohlásit, že rok 2010 byl rokem Facebooku a není to jen proto, že Mark Zuckenberg se stal osobností roku časopisu Time. Dovolím si teď trochu generalizovat, ale důvodem pro toto tvrzení je fakt, že Facebook se stává stále významnější součástí našeho života. Podobně jako kdysi mobilní telefony rychle překročil status „geekoviny“ pro pár vyvolených a stal se regulérním strukturálním tlakem. Vždyť kdo dnes nemá Facebook, je považován v lepším případě za zbytečně konzervativního, v horším za podivína. Facebook je pro nás nástrojem nalezení starých přátel, udržování kontaktu s těmi současnými a místem, kde se můžeme podělit o své radosti a starosti. Právě díky Facebooku také nebylo organizování nejrůznějších akcí a zvaní přátel snad nikdy jednodušší. A v neposlední řadě pro nás Facebook představuje zdroj zábavy (a mnohdy i zděšení) v podobě čtení informačních statusů našich přátel, procházení fotografií nebo hraní oblíbených zabijáků času typu Farmville či MafiaWars.
Prohlásíme-li tak rok 2010 rokem Facebooku, nemluvíme příliš z cesty. Stejně tak se dá říct, že Facebook bude oblasti sociálních sítí a internetu jako celku ještě nějakých pět až deset let dominovat. Co ale přijde potom? Udrží si Facebook pomocí inovací vysokou oblibu uživatelů tak, jako se to zatím daří Google, nebo na něj jednou budeme nostalgicky vzpomínat tak, jako nyní na AOL a Yahoo!?
Martt Suster, investor a spolumajitel společnosti GRP Partners, ve svých nedávných příspěvcích na internetovém portálu TechCrunch nastínil, jakým směrem se oblast sociálních sítí bude v nadcházejících letech ubírat. Podle Sustera bude na trhu dost prostoru i pro Facebook, ten se ale nevyhne mnoha změnám a inovacím a pravděpodobně si jen obtížně udrží své dnes naprosto výsadní postavení. Co nás tedy v blízké budoucnosti čeká?
Různé sociální sítě pro různé skupiny
Každý z nás má na sociálních sítích jiné přátele, jejich struktura ale bude až překvapivě podobná. Část z nich budou kamarádi z dětství, velkým podílem budou pravděpodobně zastoupeni přátelé ze střední a vysoké školy a v neposlední řadě budeme mít mezi přáteli i pár kolegů z práce nebo členů rodiny, jejichž žádosti by nebylo společensky vhodné odmítnout.
Logicky ne se všemi z nich ale budeme chtít sdílet všechny informace. Debata o nedávném tahu napříč pražskými hospodami je sice skvělá mezi přáteli, ne nutně ji ale musí číst kolega z práce nebo dokonce klient. Stejně tak fotografie z narozenin rodinné drobotě, kde pobíháte v převleku za Maxipsa Fíka, jsou zábavné v rodinném kruhu, mimo něj působí ale spíše trapně. Jinými slovy obtížná kontrola přístupu jednotlivých přátel k obsahu představuje jeden z problémů dnešních sociálních sítí, jmenovitě tedy především nejrozšířenějšího Facebooku. Ten na problém sice zareagoval možností roztřídit přátele do skupin, kterým je pak možné přidělit různou míru práv, ty ale nefungují zrovna ideálně.
LinkedIn je známá tematicky zaměřená sociální síť
To tak poměrně často vede k situacím, kdy si mnozí uživatelé právě Facebooku vytváří více osobních profilů – jeden skutečně osobní, kde se baví v drtivé většině s přáteli a rodinou, a druhý jakýsi formální, který slouží pro prezentaci před kolegy, obchodními partnery nebo klienty. Člověku se tak jen vkrádá do hlavy otázka, kolik ze zhruba 500 milionů uživatelských účtů Facebooku je asi takových „duplikátů.“
Jednou z věcí, které můžeme do budoucna očekávat, tak je bezesporu buď zjednodušení a zpřehlednění sdílení informací s jednotlivými přáteli nebo dokonce vznik tematicky orientovaných sociálních sítí. Ostatně pro účely profesní prezentace nám už dlouho slouží oblíbený LinkedIn, tak proč by se stejný koncept nemohl uplatnit i v jiných sociálních kruzích?
Facebook nebude dominantním hráčem
Můžeme očekávat, že Facebook potká podobný úděl, o jakém jsme mluvili v případě společností AOL a Yahoo!. Ne tedy, že by se zájem o něj měl nutně propadnout až tak nízko, v následujících letech ale budeme svědky nových fenoménů a trendů, které mohou (a s největší pravděpodobností tak i učiní), byznys a postavení Facebooku značně ovlivní.
Jeden příklad za všechny, byť se příliš nedotýká sociálních sítí. Oblast slevomatů, nastartovaná před zhruba dvěma lety americkým portálem Groupon, dnes představuje bezesporu ten samý fenomén, jakým byl v roce 2008 pro Čechy právě Facebook. Protože slevomaty staví na jiném základu, jsou schopny sociálních sítí poměrně dobře využívat pro svůj vlastní byznys, což už ale neplatí naopak.
Jak už bylo zmíněno, je tak jen otázkou času, než se objeví něco nového, co buď sociální sítě tak jak je známe dnes, rozvine, nebo přinese něco zcela odlišného. Pokud bude Facebook schopen zareagovat tak, jako například Google v roce 2006, kdy koupil začínající videoportál YouTube, ze kterého se později stal fenomén, bude schopen si svou dnešní pozici, podobně jako právě Google, udržet.
Přenositelnost „sociální identity“
Velkým problémem začínajících sociálních sítí (a velkou výhodou zavedeného Facebooku či LinkedIn) je fakt, že sociální sítě fungují jen tehdy, když je na nich dost lidí. Jinými slovy pokud se nebudete mít s kým „socializovat“ asi jen těžko se na portál budete pravidelně vracet. Navíc když už se zaregistrujete na „té správné“ sociální síti, kde už jsou i někteří vaši přátelé, je nutné projít často zdlouhavým procesem žádání o přátelství. To ještě víc snižuje šance nově vzniklých sociálních sítí, pro které je tak mnohem náročnější se proti zavedeným službám prosadit.
Výrazným krokem kupředu, který by naopak zvýšil šance tematických sociálních sítí, by byla možnost libovolně si přenášet náš vlastní sociální identitu. Co si pod tímto pojmem představit? Zjednodušeně se jedná o informace o nás, tedy s kým se přátelíme, jaký je náš aktuální rodinný stav či kde zrovna bydlíme a pracujeme. Při vytvoření uživatelského účtu u nové sociální sítě by tak jen stačilo importovat vlastní osobní údaje a okamžitě se „socializovat“ se svými přáteli bez ohledu na to, na jaké sociální síti jsou přihlášeni. Podobně jako posun od instant messengera ICQ, který dovoluje pouze komunikaci s dalšími uživateli této sítě, na například Trillian, který integruje nejen ICQ, ale i MSN, Skype a další.
Nutno ovšem podotknout, že velkým problémem tohoto bodu je zajištění bezpečnosti takto přenášených údajů. A nejedná se ani zdaleka jen o údaje člověka, který své osobní údaje poskytuje každé sociální službě, na kterou narazí, ale především o jeho přátele, jejichž údaje by tak mohlo být jednoduché získat. Jako v mnoha jiných případech je tak pravděpodobně největší překážkou bezpečnost. Její zdolání je ale pravděpodobně jen otázkou času a dříve nebo později se tak vlastní přenosné sociální identity pravděpodobně dočkáme.
Vedlejším efektem jednodušší migrace mezi jednotlivými sociálními sítěmi a vzniku nových, tematických, bude pravděpodobně i již zmíněný tržní pokles dnes nejpopulárnějšího Facebooku.
Sociální sítě jako korporátní trend
Sociální sítě, ať už se bavíme o Facebooku, LinkedIn, Twitteru nebo dalších, už ale několik let nejsou doménou jen stejnojmenných společností a jejich více či (ve valné většině případů) méně úspěšných klonů, ale pomalu pronikají i do korporátní sféry. Takzvané korporátní sociální sítě mohou mít v zásadě dva účely – prvním z nich je snaha o vytvoření sociální sítě, respektive komunity zájemců, kolem konkrétní značky nebo produktu a její následné využití pro marketingové účely. Druhým, a pro nás zajímavějším, je ale snaha využít sociální sítě pro zefektivnění vnitrofiremní komunikace a spolupráce, společné řešení problémů a celkově efektivní fungování jednotlivých projektů a firmy jako celku.
Lotus Connections je představitelem korporátních sociálních
sítí
Velmi dobrým příkladem za všechny je produkt Lotus Connections americké technologické společnosti IBM, který staví na dobrém základu a historickém úspěchu produktů Lotus. Samotné Lotus Connection jsou pak druhým zmíněným případem využití sociální sítě v korporátním segmentu, tedy snahy o zefektivnění procesů a zjednodušení komunikace.
Ve snaze dosáhnout tohoto cíle Lotus Connections nabízí možnost vytvoření uživatelského profilu pro každého zaměstnance společnosti, který se následně může chovat podobným způsobem jako na Facebooku, tedy přátelit se s kolegy, přidávat se do tematicky založených skupin, psát vlastní blog či sdílet zajímavé informace. Mezi další podporované nástroje patří také například tvorba a komunitní úprava wiki stránek nebo sdílení souborů s ostatními uživateli.
Lotus Connections a podobné nástroje tak nepřináší nic dramaticky nového, přeci jen nejrůznější korporátní kolaborační nástroje jsou na trhu už řadu let, k problému ale přistupují využitím principů sociálních sítí, tedy něčeho, co více než 500 milionů lidí po celém světě dnes už poměrně dobře zná. Díky tomu je pravděpodobné, že práce s takovým nástrojem bude pro mnohé zaměstnance mnohem jednodušší a intuitivnější než snaha proniknout do tajů některých značně komplikovaných kolaboračních aplikací.
Quo vadis, sociální sítě?
Sociální sítě jsou bezesporu fenoménem, který bude lidstvo „pronásledovat“ ještě řadu let. V následujícím desetiletí tak můžeme očekávat jejich další rozmach, a to jak v absolutním počtu uživatelů (byť stále pomaleji než dosud), tak především v šířce a pestrosti nabízených služeb. Jak už bylo zmíněno dříve, prostor je především pro další tematické projekty ne nepodobné existujícímu a úspěšnému LinkedIn.
{seealso}
Zatím pravděpodobně jen ve větších a globálně působících firmách se také budeme moci stále častěji setkat s korporátními sociálními sítěmi, neboť jejich přínos je nepopiratelný a nezanedbatelný. Podobně jako s technologií cloud computingu, která se mnoha firmám líbí, ale jen málokdo jí chce hned teď využít, bude ale jejich nástup spíš pozvolný. Jinými slovy, korporátní sociální sítě si budou muset vybojovat své místo na slunci a prokázat, že jsou skutečně schopny zvýšit efektivitu zaměstnanců a tak i snížit náklady, o což jde vždy až v první řadě.
Článek byl inspirován sérií textů Marka Sustera na portálu TechCrunch.
