Certifikát pro elektronickou identifikaci si nechalo aktivovat jen 13 % uživatelů nových občanských průkazů.
Stát vynaložil na přístup k elektronickým službám veřejné správy přibližně 300 milionů korun, využívá ho ale minimum lidí. Zjistil to Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) při kontrole peněz, které ministerstvo vnitra vynaložilo v letech 2012 až 2019. Elektronickou identifikaci si nechalo u občanských průkazů aktivovat 13 procent uživatelů, do Portálu občana se přihlásilo půl procenta lidí. Podle NKÚ elektronizace služeb postupovala do konce loňského roku 2019 pomalu, občané neměli o službách dostatek informací a nabídka služeb byla omezená. Česko tak nadále zaostává za ostatními zeměmi Evropské unie. Ministerstvo vnitra uvedlo, že služby propagovalo průběžně od roku 2018, velkou kampaň chystá od září do konce příštího roku.
„Bohužel se ukázalo, že i přes to, že má ČR vybudovanou infrastrukturu eGovernmentu a investovala do ní nemalé prostředky, služby pro občany se nezlepšily. Například letošní situace kolem koronavirové krize přitom ukázala, jak důležité je, aby státní správa byla schopna poskytovat služby občanům na dálku,“ uvedl ke kontrole prezident NKÚ Miloslav Kala.
Elektronickou identifikaci a Portál občana spustilo ministerstvo vnitra v roce 2018 a jejich smyslem je umožnit občanům snazší přístup k digitálním službám orgánů veřejné správy. Zároveň mají přispět i k větší transparentnosti a flexibilitě veřejné správy.
Náklady na vybudování elektronické identifikace dosáhly téměř 160 milionů korun. Spolu s jejím spuštěním se začaly vydávat i elektronické občanské průkazy, které mohou lidé využít pro elektronickou identifikaci při kontaktu s úřady. Do konce loňského roku vydalo ministerstvo přes 1,75 milionu těchto průkazů. Certifikát pro elektronickou identifikaci si ale nechalo aktivovat jen 13 procent uživatelů. Náklady na vydané občanské průkazy vzrostly o více než 52 milionů korun.
Pro kontakt s úřady mohou lidé využít Portál občana. Ministerstvo ho vytvořilo s Národní agenturou pro komunikační a informační technologie (NAKIT) a uzavřelo s ním od roku 2017 smlouvy za 87 milionů korun. NAKIT následně zadala většinu prací na Portálu občana externímu dodavateli a využila k tomu rámcovou smlouvu z roku 2015. O využití Portálu občana byl malý zájem, do konce loňského roku se do něj přihlásilo půl procenta dospělých občanů ČR. Nabídka služeb Portálu občana je omezená a velká část služeb vyžaduje zřízení datové schránky.
Vnitro prezentovalo dostupnost 100 elektronických služeb, ve skutečnosti bylo na portálu jen 29 služeb státní správy využitelných občany. MV započítalo i ty služby, na které portál jen přesměrovává, například Daňový portál nebo Českou správu sociálního zabezpečení. Při tvorbě Portálu občana si ministerstvo nezpracovalo analýzu, o jaké služby mají občané největší zájem. Ministerstvo také vědělo o slabém povědomí lidí o službách eGovernmentu, přesto do konce kontroly nezahájilo osvětovou kampaň, uvedl úřad.
Ministerstvo vnitra dnes ČTK sdělilo, že první propagaci služeb eGovernmentu zahájilo v červnu 2018 při spuštění Portálu občana. Různé formy propagace pokračovaly i loni a letos. „Aktuálně připravujeme spuštění velké propagace online služeb eGovernmentu, která bude probíhat od září do konce příštího roku,“ uvedl Adam Rözler z tiskového odboru ministerstva. Klíčovou roli na Portálu občana plní jediná elektronická identita uživatele, díky které je podle ministerstva počet dostupných služeb výrazně vyšší než zmiňovaných 29. Zásadní složkou je bezpečnost uživatelů, jejich dat a bezpečnost celého procesu on-line komunikace se státem. Některé služby vyžadovaly úpravy závislé na přijetí zákona o právu na digitální služby či strategii Digitální Česko. „Nyní se pracuje na jejich dalším rozvoji,“ dodal Rözler.
Komplikací pro rozšíření služeb Portálu občana bylo podle NKÚ i to, že úřady neměly povinnost se k této službě připojit a MV nemělo ze zákona nástroje, jak je ke spolupráci přimět. Ke zlepšení situace má přispět zákon o právu na digitální služby účinný od letošního února, zavádí právo občanů na využívání digitálních služeb a orgánům veřejné moci ukládá povinnost tyto služby poskytovat.
