Všechno je naopak. Až dosud jsme žili v domnění, že informační technologie jsou hnány kupředu dynamikou vývoje počítačových čipů, kterou tak názorně popsal Gordon Moore. V této části se ale seznámíme se skutečností, že vývoj procesorů je pouze důsledkem stále více se rozpínajícího software instalovaného v našich počítačích. Jak je tomu tedy doopravdy?

Stále rostoucí nároky bobtnajícího programového vybavení počítačů na hardwarové zdroje velmi trefně popsal v r. 1997 Nathan Myhrvold, tehdejší technický ředitel Microsoftu, na konferenci ACM97. Akci pořádala Asociace pro výpočetní techniku (Association for Computing Machinery) v kalifornském San Jose a nesla název: Příštích 50 let v informatice.

Myhrvold zde ve svém vystoupení Software v příštích 50ti letech. Krize pokračuje, vyslovil vtipnou až lehce ironickou formou čtyři fascinující postuláty, jež označil za Nathanovy softwarové zákony. Byly to tyto:

Software je plyn. Expanduje a vyplňuje prostředí, ve kterém se nachází
Software roste, dokud nenarazí na limity Moorova zákona
Díky poptávce, kterou vytváří, umožňuje nárůst software existenci Moorova zákona
Software je omezen pouze lidskými ambicemi a očekáváními

Software je plyn. Expanduje a vyplňuje prostředí, v němž se nachází

Jak se počítací stroje zvětšují, bude i software běžící na těchto počítačích dále růst. Nezáleží na tom, jaký druh softwaru nebo jaké vývojové paradigma je na tento software aplikováno. Software se rozšíří vždy tak, aby odpovídal kapacitě kontejneru, ve kterém se nachází.

Software roste, dokud není limitován Mooreovým zákonem

Programové vybavení velmi rychle nakyne až do limitní hranice, kterou mu poskytuje hardware, na němž běží. Bobtnající software je schopen dostat do kolen libovolný procesor ještě před uvedením jeho nové čipové řady.

Díky nárokům, jež vytváří, umožňuje nárůst software existenci Moorova zákona

V souladu s předchozí tezí, rozpínavost software nás neustále stimuluje k pořizování stále výkonnějšího hardware. Na tento jev tudíž můžeme pohlížet jako na hybatele ekonomiky. Snaha o stále vyšší výkony nutí výrobce hardware produkovat ještě rychlejší a menší stroje, což zase činí Mooreův zákon realitou. To vše bude pokračovat do té doby, dokud bude existovat poptávka po novém software.

Software je omezen pouze lidskými ambicemi a očekáváními

Ne hardware, ale pouze naše mysl je limitem, kam až software může zajít.

Ne hardware, ale pouze naše mysl je limitem, kam až software může zajít. Budeme mít někdy dost? Budeme nasyceni a uspokojeni? To zřejmě není možné. Přicházejí nové výzvy, nové aplikace, nové algoritmy a noví uživatelé. Rovněž názory na to, co je cool a in se neustále vyvíjejí a mění. V době Myhrvoldovy přednášky měly počítače kapacitu pevného disku 600MB. Uměl si tehdy někdo představit, že by jeho notebook obsahoval rozsáhlou filmovou či hudební knihovnu?

Nathan Paul Myhrvold

Myhrvoldovi se dostalo nejlepšího vzdělání. Studoval matematiku, geo a astrofyziku na Kalifornské univerzitě v Los Angeles (UCLA), následně na Princetonu matematickou ekonomii, teoretickou a matematickou fyziku. Postdoktorandské studium absolvoval u Stephena Hawkinga v Cambridge, odkud však po roce zběhl, aby spoluzaložil startup Dynamical Systems Research (DSR) zabývající se multitaskingem pro operační systém DOS. Tuto firmu v r. 1986 koupil Microsoft, kde následně Myhrvold strávil dalších 14 let. Po odchodu z pozice hlavního stratéga Microsoftu a viceprezidenta pro technologie (CTO), založil společnost Intellectual Ventures zabývající se byznysem kolem technologických patentů. Ta bývá ovšem opakovaně napadána z patentového trollingu.

Sám sebe Myhrvold představuje jako vášnivého vynálezce. Jako spoluautorovi mu prý byly uděleny stovky patentů (900) z oblastí digitálních displejů a 3D grafiky až po chirurgické svorky a výběr genomů. Intenzivně se též zabývá moderními formami využití jaderné energie. Je spoluautorem luxusních kulinářských sérií knih Modernist Cuisine. Blíže se s ním lze seznámit na jeho stránkách.

Seriál Zákony informatiky: