Zdvojnásobování rychlosti procesoru každých 18 měsíců je tempem šneka ve srovnání se stále narůstající kapacitou pevných disků – napsal ve svém článku o Kryderově zákonu Chip Walter v Scientific American v roce 2005.
Kryderův zákon předpokládá, že hustota diskových jednotek se zdvojnásobuje každých třináct měsíců. Zákon je často spojován s Moorovým zákonem, ovšem na rozdíl od něj se nezabývá čipy a počty tranzistorů, ale velikostí pamětí a pevných disků.

Mark Kryder převedl Moorův zákon do světa kapacity pamětí a velikosti pevných disků.

Od vzniku pevných diskových jednotek v roce 1956, hustota zaznamenaných informací nabobtnala z tehdejších dvou tisíce bitů – na dnešních 20 terabitů (miliard gigabitů) natěsnaných do titěrného prostoru několika čtverečních palců. To představuje nárůst 10^13. Takovým tempem růstu se nemohou pochlubit ani Mooreovy křemíkové čipy.

Sám Kryder nepopírá význam a potřebu rychlejších procesorů, ovšem zdůrazňuje, že oba tyto klíčové digitální prvky, tedy procesor a paměť, tvoří nerozlučný pár. Bez neustálého mačkání bitů na stále menší a menší pevné disky, by se svět informatiky zastavil.

Ukládání dat je celoživotním údělem dnes pětasedmdesátiletého Marka Krydera, jenž v 70. letech začal zkoumat na kalifornském Caltechu, digitální úložiště. Později se zabýval bublinovými pamětmi ve výzkumném centru IBM Thomas J. Watsona.

Začínající průmysl osobních počítačů počátkem osmdesátých let učinil z pevného disku své úložné zařízení a Kryder ihned s podporou IBM a 3M zakládá v r. 1983 – Magnetics Technology Center (MTC), špičkové laboratoře, jediné svého druhu v USA, které v příštích letech zaměstnávaly světové experty a nastavovaly trendy v odvětví.

Když MTC v r. 1990 konvertují do Data Storage Systems Center (DSSC), stanovuje Kryder ambiciózní cíl: přijít s pevným diskem, jenž by svedl uložit čtyři gigabity dat na čtvereční palec pevného disku. Čtyři miliardy bitů tehdy představovaly obrovský skok vpřed. Hustota se v té době pohybovala kolem 100 milionů bitů. Za pouhé čtyři roky však DSSC splnilo stanovený benchmark, což byl 40násobný nárůst.

Aby toho ale nebylo málo, v r. 1998, kdy Kryder nastoupil k Seagate v roli vrchního ředitele pro technologie, stanovil si ještě vyšší cíl: dostat počátkem 21. století 100 gigabitů na čtvereční palec. V roce 2005, tj. o sedm let později, začíná Seagate dodávat 110-gigabitové řadiče. Během 15 let zvýšily pevné disky svou kapacitu tisícinásobně, což je míra, kterou samotný Gordon Moore označil za ohromující.

Pro Marka Krydera je vůbec typické, že za své kariéry mnohokrát vedl špičkové vývojové týmy, které bořily mýty v oblasti paměťových médií, ale rovněž otevíraly cesty do zcela nových odvětví. Tuto charakteristickou vlastnost technologického rozvoje počítačů známe již z Bellova zákona.

Ve výše uvedeném článku z r. 2005 Kryder uvádí: „Kdo předpovídal úspěch ručních audio přehrávačů? Úplně jsme přehlédli přicházející iPod.“ A podotýká: „Diskové mechaniky se objevují v systémech GPS pro automobily a umožňují nám nahrávat a přehrávat HDTV přes TiVo a digitální kabelové systémy.“

Taková zařízení odsouvají Moorův zákon do vedlejší role. „Dnes je hustota informací, které můžeme získat na pevném disku mnohem důležitější pro zpřístupnění nových aplikací, než pokroky v polovodičích,“ poznamenal Kryder před 15 lety. „Bez nich by Apple iTunes Music Store neprodal stovky miliónů tracků a audiovizuální obsah na vyžádání by byl stále nesplněným snem.

Ale pro Krydera byly tyto nové služby stále jen inicializačním bodem. Už na začátku našeho století byl přesvědčen, že pevné disky budou migrovat do telefonů, fotoaparátů, PDA, automobilů a běžných spotřebičů: „Za pár let bude průměrný americký spotřebitel vlastnit 10 až 20 diskových jednotek v zařízeních, která pravidelně používá,“ předpověděl Kryder. Hlavní otázkou přitom pro něj není, jak natěsnat na disky více bitů, ale pochopit, jak tyto nové řadiče budou formovat průmyslová odvětví budoucnosti.

Seriál Zákony informatiky: