Americká společnost Network Appliace (NetApp) měla to štěstí, že se zařadila do skupiny těch, které dokázaly velmi šikovně využít internetový boom v druhé polovině 90. let minulého století. Zatímco většina firem tak rychle, jak se dostala na vrchol, také padla na dno, NetApp rozšiřování internetu v korporátní sféře katapultovalo mezi nejrychleji rostoucí společnosti Spojených států. Několik prvních let po založení se však finance NetApp nemohly dostat z červených čísel. Přestože firma nabízela kvalitní technologii, nikdo ji neznal a její produkty se prodávaly velmi málo.

Společnost NetApp je v současné době jedním z nejvýznamnějších výrobců úložných zařízení a data managementu. Jejím současným plánem je získat do roku 2012 pozici jedničky v této oblasti. Kdyby se jí to podařilo, byl by to pravděpodobně ten nejlepší dárek k 20. narozeninám. Odhady, zda se tohoto nesnadného cíle podaří dosáhnout, nyní ponechme analytikům a raději se zaměřme na to, jak se malá a nenápadná firmička se zajímavou myšlenkou dostala tam, kde se dnes nachází.

V roce 1992 ji jako společný podnik založili Michael Malcolm, James Lau a David Hiltz. Poslední dva jmenovaní dříve pracovali pro výrobce datových serverů Auspex Corporation a získali tak zkušenosti v oblasti ukládání dat. Mimoto se Hiltz dodnes rád chlubí tím, že před nástupem na univerzitu, kde studoval počítačové vědy, působil jako kovboj a dovedl si tak poradit například s pasením či kastrací dobytka.

Jak vznikla lednička na data

Jejich hlavním cílem bylo především zjednodušení způsobu, jakým byla ukládána data ve firmách. Podpořeni částkou 12,8 milionů dolarů, kterou získali od soukromých investorů, sjednotili několik komponent existujících zařízení a vyvinuli koncept samostatného neprogramovatelného serveru. Toto zařízení nebylo zatížené složitým operačním systémem či souborovým systémem, zkrátka vykonávalo jedinou činnost, kterou bylo ukládání dat. Díky vlastnímu softwaru dokázala společnost na rozdíl od konkurence využívat standardní a široce dostupný hardware.

„Vyvinuli jsme bednu, která dělá jednu jedinou věc a je zatraceně rychlejší, než běžné servery.“ David Hiltz, rozhovor pro San Francisco Chronicles, 1998

V červnu 1993 uvedl NetApp svou první produktovou řadu, úložná zařízení, zpravidla označovaná jako „filery“. Přestože na trhu v té době zatím nic podobného nebylo, NetApp se potýkal s problémem, který musí nutně zakusit každá začínající firma, a tím byla nulová známost. Velké korporace se k sotva zavedeným pidifirmám stavěly vesměs skepticky a měly obavy svěřit svá důležitá data novému typu zařízení. Podobný názor a nepochopení navíc v té době panovalo ohledně síťových technologií a internetu, které zatím byly rozšířené jen velmi málo.

Dan Warmenhoven byl šéfem společnosti NetApp do roku 2009

Trojice zakladatelů zkrátka se svou myšlenkou přišla v nepříliš vhodnou dobu. Prodeje narůstaly jen velmi pomalu a výdaje byly vysoké. Není proto překvapením, že ani finanční výsledky nebyly zrovna příznivé. Červená čísla každým měsícem narůstala a za rok 1994 společnost zaznamenala ztrátu ve výši 1,8 milionů dolarů, přičemž prodeje dosáhly 2,2 milionů. O rok později se i přes zněkolikanásobení příjmů ztráta vyšplhala na 4,7 milionů dolarů. Neutěšivou situaci měl zachránit až člověk jménem Daniel Warmenhoven a blížící se internetová horečka.

„Vyvinuli jsme datovou ledničku. Otevřete dveře. Něco si vezmete. Zavřete dveře. Jednoduché.“ Daniel Warmenhoven, rozhovor pro Communications News, 2001

Přerod z drobečka ve víru internetu

Warmenhoven po dokončení studií počítačových věd v roce 1972 působil 13 let ve společnosti IBM v produktové divizi. Poté se přes krátké angažmá v Hewlett-Packard (senior manager) a Network Equipment Technologies (CEO, odešel kvůli neshodám ve strategii směřování) dostal do NetApp, kde v říjnu 1994 nastoupil jako výkonný ředitel a nahradil v této pozici Michaela Malcolma. Pod jeho rukama začala společnost doslova vzkvétat.

Nejprve v listopadu 1995 uskutečnil veřejnou emisi akcií, čímž získal 36 milionů dolarů, a poté zcela přeměnil marketingovou strategii. NetApp do té doby své produkty prodával téměř výhradně nepřímo prostřednictvím různých distribučních kanálů. Krátce po příchodu Warmenhovena začala společnost budovat vlastní prodejní síť a po napříč celými Spojenými státy otevírala své pobočky. V mezinárodním měřítku se zatím stále spoléhala na nepřímý prodej, své kanceláře měla totiž pouze v Londýně a Paříži.

Nová obchodní strategie spolu s masivním rozšiřováním internetu zapůsobily jako blahodárný lék a společnost začala rychle růst. Za rok 1996 zaznamenala svůj historicky první zisk ve výši 6,6 milionů dolarů a příjmy se více než ztrojnásobily na téměř 47 milionů. Právě tento zlomový rok odstartoval impozantní transformaci z přehlížené firmičky na jednu z nejúspěšnějších a nejrychleji rostoucích amerických společností té doby. Následovalo nepřetržité období dvaceti čtvrtletí, kdy NetApp zaznamenalo více než 70proceontní růst příjmů. Hodnota akcií společnosti se v letech 1996 až 1998 vyhoupla na čtyřnásobek a příjem za fiskální rok 1998 dosáhl 166 milionů dolarů.

Centrála společnosti v kalifornském Sunnyvale

Záloha dat z Titanicu

Jak naznačuje finanční vývoj, úložná zařízení NetApp, která nabízela rychlý a jednoduchý přístup k informacím, se začala stávat ve firemním prostředí standardem, a to napříč různými odvětvími. Naftařské společnosti je využívaly k ukládání seizmických dat, internetoví poskytovatelé, jako například Yahoo, zase k ukládání uživatelské elektronické korespondence. Server NetApp byly využit také k uložení speciálních digitálních efektů k filmu Titanic. Mezi významné zákazníky patřili například Boeing či Walt Disney. Poptávka trhu rostla každým rokem o desítky procent a to zajistilo NetApp kontinuální růst a dobré výhlídky do budoucna.

NetApp mělo v té době na trhu řadu velkých konkurenčních výrobců, jako například EMC Corporation. Ta však nabízela především komplexní úložná zařízení, s cenami dosahujícími i milionu dolarů. NettApp se naproti tomu soustředila na své menší filery s cenou kolem 15 tisíc dolarů, které však mohly být snadno propojeny a drahá zařízení tak bez problémů nahradit. Na přelomu století pak navíc společnost začala pociťovat vlnu nových zákazníků z oblasti finančních služeb, federální vlády, telekomunikací či energetiky, například General Electric, Merrill Lynch či General Motors. Roční obrat v této době překonal magickou hranici 1 miliardy dolarů.

V roce 1999 společnost uskutečnila druhou nabídku akcií a získala tak 123 milionů dolarů. V témže roce pak oznámila, že své sídlo přesune do větších prostor. Ze Santa Clare se přesunula do Sunnyvale ve státě Kalifornie, kde začala budovat rozsáhlý komplex o rozloze více 33 tisíc čtverečních metrů. Současně začala otevírat také další pobočky v Evropě. V letech 1998 až 2000 vstoupila na východoasijský a latinskoamerický trh. V roce 2009 otevřela své zastoupení také v České republice.

„NetApp a já jsme v podstatě vyrůstali společně. Díky tomu, že jsem u toho byl od samého počátku, jsem mohl zažít vzrušující cestu napříč byznysem.“ David Hiltz ve své knize How to Castrate a Bull: Unexpected Lessons on Risk, Growth, and Survival (Jossey-Bass, 2009)

Tam, kde se pracuje nejlíp

Tak jako internetová bublina v mnohém společnosti NetApp pomohla, po svém prasknutí si pochopitelně vzala i svou daň. Nebyla nijak závratná, ale pokles poptávky i zánik mnoha menších firem způsobil značný pokles příjmů, které se v roce 2002 propadly až 800 milionů dolarů. Od té doby však pravidelně rostou. Za rok 2010 společnost zaznamenala příjem 3,9 miliardy dolarů při zisku 400 tisíc.

NetApp se pravidelně objevuje v různých žebříčcích společností s nejlepšími pracovními podmínkami. V roce 2009 například obsadila první místo žebříčku 100 Best Companies to Work For časopisu Fortune. V současné době má přibližně 8300 zaměstnanců. Lákat ty nové může NetApp kromě výborného pracovního prostředí i na dobré vyhlídky na trhu storage a data managementu, kde by chtěla získat pozici jedničky během několika nejbližších let.

Dosažení tohoto cíl rozhodně nebude jednoduché, před sebou má totiž konkurenty jako EMC, IBM, HP a Dell. Pomoci však mohou především loajální zákazníci, kteří podle pravidelného průzkumu společnosti v 86 procentech případů uvádějí, že neplánují přechod na jiné řešení pro ukládání dat.

Zdroj: NetApp.com, Wikipedia.org, FundingUniverse.com
Foto: NetApp.com