Hodnota standardní přenosové sítě typu klient-server (rozhlas, TV, webový portál) s jedním vysílačem a mnoha přijímači (Sarnoff) roste úměrně počtu uživatelů, zatímco hodnota počítačové sítě klient-klient, neboli peer-to-peer (P2P), roste s počtem uživatelů exponenciálně (Metcalfe). Jaká však bude hodnota sítě třetího typu, když v rámci P2P sítě začnou vznikat různé zájmové skupiny, jež budou navíc komunikovat mezi sebou? O tom pojednává Reedův zákon.
Co nám výšeuvedený popis skupinově orientované sítě připomíná? Ano, sociální sítě. I když David P. Reed je seriózní učenec a veterán v oboru počítačových sítí z MIT, jeho zákon platí jak pro klasické velké počítačové sítě, tak i pro sítě sociální, jakými jsou třeba Instagram, Twitter nebo Facebook.
Na rozdíl od trojice Briscoe, Odlyzko, Tilly, jež obviňuje Metcalfeho z přílišného optimismu ohledně navyšování počtu účastníků sítě, tvrdí Reed, že Metcalfe naopak podceňuje hodnotu počítačových sítí a internetu – a navrhuje nový způsob pohledu na ekonomiku Internetu.
Vychází přitom z toho, že prognostici hrubě podhodnocují jeho růst a dokladuje to ve svém článku z r. 2008 na příkladu předpovědí objemu online obchodování pro r. 1998, kdy se analytici strefovali do 2 až 3 miliard dolarů, ale ve skutečnosti internetový obchod v tomto roce přesáhl hodnotu 13 miliard dolarů. (To ovšem neplatí pro současné nadhodnocené předpovědi kolem průmyslového internetu IoT, kde se realita zatím vůbec nepotkává s predikcemi expertů analytických společností.)
Podle Reeda není počet uživatelských skupin na internetu roven N (N je počet síťových uživatelů) jako v Sarnoffově síti, ani N² jako v síti Metcalfeho, nýbrž 2ᴺ, tj. když sečteme všechny možné skupiny dvou účastníků, skupiny tří účastníků atd. Hodnota internetu tedy roste úměrně 2ᴺ.
Užitek velkých počítačových sítí (rovněž i sociálních sítí) lze škálovat exponenciálně s velikostí sítě.
Původní Reedův návrh pro označení tohoto jevu byl – zákon o formování skupiny. Ujal se však termín Reedův zákon.
Protože jeden uživatel sám netvoří skupinu a rovněž nemá význam počítat s N skupinami o jednom účastníkovi, lze přesnou hodnotu růstu internetu s počtem N účastníků vyjádřit vzorcem 2ᴺ – N – 1, což se exponenciálně blíží hodnotě 2ᴺ.
Tento zákon např. objasňuje, proč se zprávy v sociálních médiích mohou šířit virálně. Vysvětluje též jejich popularitu. Čím více lidí se k síti připojí, tím více se propojují s ostatními, s nimiž sdílejí své zájmy, a tím se navyšuje i hodnota sítě.
Zmíněný Odlyzkův argument vůči přemíře optimismu pro nárůsty počtu účastníků sítě Metcalfeho i Reedova zákona ovšem stále platí. Narážíme zde totiž na tzv. Dunbarovo číslo, jež pojednává o limitním omezení počtu lidí, s nimiž je jedinec schopen udržovat sociální vztahy.
Sám Reed ve svém článku The Law of the Pack v HBR z r. 2001, což je datum vzniku Reedova zákona tvrdí, že důsledky zákona jsou značné. A udává příklad s AOL. My si za AOL můžeme dosadit Seznam.
Zvažme podnikání na síťové platformě, jakou je AOL, poskytovatel internetových služeb, který jich svým uživatelům poskytuje celou řadu. Jedna věc, kterou dělá, je vysílání obsahu, jako jsou třeba politické aktuality nebo zprávy o počasí. Protože se tento obsah zobrazuje všem uživatelům, vytváří hodnotu úměrnou počtu uživatelů v síti.
Další službou je e-mail, médium typu one-to-one. Podle Metcalfeova zákona tu roste hodnota zasílání zpráv úměrně druhé mocnině počtu uživatelů.
Ovšem AOL též umožňuje uživatelům vytvářet různé zájmové skupiny prostřednictvím takových mechanismů, jako jsou diskusní fóra, chatovací místnosti či hry pro více hráčů. Podle Reedova zákona hodnota těchto skupinově orientovaných sítí roste exponenciálně. Jak ukazuje obrázek, tyto sítě tak rychle převládají nad celkovou dosud vytvořenou hodnotou předchozích sítí AOL.
Není divu, že jakmile se počet uživatelů AOL navýšil, velká část jejich pozornosti se přesunula od obsahu směrem k uživatelským skupinám.
Nejúčinnější aplikace Reedova zákona může být v obchodním B2B prostoru. Internetová tržiště a podobné byznys portály založené na síťovém přístupu mohou zákazníkům pomoci se propojit a požádat dodavatele o produkty a služby na míru. Mohou rovněž dodavatelům pomoci uspořádat aliance za účelem vytváření nových produktů a služeb.
Jak tyto sítě rostou, hodnota, kterou dodávají svým členským společnostem se výrazně zvětší a organizace nebo konsorcia, která je provozují tak získávají větší tržní sílu. Jak naznačuje Reedův zákon, nejúspěšnější podniky na internetu budou cestovat v balíčcích.
David Patrick Reed se celou svou profesní kariérou vědce a podnikatele kolem amerického MIT orientuje na síťová prostředí, kde se podílel na vývoji protokolu TCP/IP a je tvůrcem klíčového protokolu UDP (User Datagram Protocol) pro předávání zpráv po Internetu.
Seriál Zákony informatiky:
- Úvod a Moorův zákon (1)
- Zákon zrychlujících se změn (2)
- Finanční deriváty Mooreova zákona (3)
- Bellův zákon počítačové evoluce (4)
- Jak Kryder odsunul Moora do vedlejší role (5)
- Jonathan Koomey a spotřeba počítačů (6)
- Metcalfe, Gilder a sítě (7)
- Sarnoffův rozhlasový zákon (8)
- Reedův zákon a sítě v sítích (9)
- Beckstromův zákon a ekonomická hodnota sítě (10)
- Robertsův zákon zvyšování přenosové rychlosti (11)
- Nielsenův zákon o internetové šířce pásma (12)
- Software je plyn. Nathanovy softwarové zákony (13)
- Jak rychle se zpomaluje software (14)
- Trh volí bloatware (Gatesův zákon) (15)
- Kolik třešní, tolik višní? Brooksův zákon (16)
- Když Brooksův zákon neplatí (17)
- Návštěva u Annie DeCaprio s Hofstadterem a Cheopsem (18)
- Organizace, její struktura a IT architektura podle Mela Conwaye (19)
